Za skvělou zábavou na Vrchol!
Ostrava byla letos 18. května svědkem historické první premiéry Katedrální divadelní společnosti studentů polonistiky SZCZYT (VRCHOL).

Před zcela vyprodaným hledištěm Komorní scény Aréna zahrálo v polštině sedm ryze amatérských mladých herců neobyčejně vtipným a nápaditým způsobem úspěšnou komedii o krizi středního věku "Meskie zludzenia - S tvojí dcerou ne" současného uznávaného českého dramatika Antonína Procházky.
Katedra slavistiky může být nyní na své polské oddělení hrdá, protože lepší propagaci jednoho ze svých jazyků a studentů si ani nemohla přát. Premiéru poctili svou návštěvou zástupci generálního konzulátu Polské republiky v Ostravě, pan generální konzul Masiulanis a paní konzulka pro kulturní vztahy Malgorzata Filipek. Dalším váženým hostem byla vedoucí katedry doc. Eva Mrhačová, která poskytla tomuto projektu všemožnou podporu, objevilo se také několik zástupců médií. Škoda jen, že pro některé regionální sdělovací prostředky, jako Česká televize, Svoboda, Den, není dosud, i přes rostoucí význam Ostravska jako příhraniční oblasti, polština znějící na prknech českého divadla uším českého diváka tak atraktivní, aby se touto "pozoruhodností" vůbec zabývaly.
Paradoxy jsou však pro toto divadlo typické. Už samotné téma hry, kterou si studenti vybrali, svědčí o jejich smyslu pro ironii. Také proto se největší salvy smíchu během představení ozývaly především z řad diváků právě procházejících kritickým obdobím středních let. Strhující výkony představitelů hlavních rolí způsobovaly dlouhotrvající ovace, vyplňující přestávky mezi jednotlivými akty. Přes hodinu trval herecký koncert studentů polštiny katedry slavistiky, kteří kromě obrovského zanícení pro divadelní umění předvedli svůj až dosud skrytý talent pro dramatizaci a vcítění do role, již by jim mohli závidět i mnozí profesionálové. Andrea Kapsia (2. r., polština-angličtina) ohromovala svou věrohodností a expresivitou při ztvárnění čtyřicetileté mírně hysterické matky, rovněž její "manžel s duší bohéma" Tomáš Typovský (3. r., polština) projevil neuvěřitelnou schopnost rozesmát publikum svými dobře umístěnými šlehy prospívajícími dynamice dialogů. V roli Lucjana exceloval bezchybný Jakub Mrózek (1. r., polština), který bravurně zvládl proměnu z otupělého bankovního úředníka na svůdníka mladičké intelektuálky Sandry, ztvárněné Reginou Bzonkovou (1. r., polština), jejíž kouzelné pózy byly zrcadlem dnešního studentstva. O tom, že není malých rolí, přesvědčila Teresa Kufa (3. r., polština-angličtina), jejíž "šedá myška" z mateřské školky se sklony k alkoholismu by si zasloužila cenu Thálie. Skutečným fenoménem premiéry se však stal všudypřítomný Ondřej Sýkora (3. r., polština) jako malý domovní zlodějíček Wojtek. Svou vitalitou a velmi dramatickým pohybem přiváděl nebohé diváky trpící v horké výhni Komorní scény k záchvatům nezadržitelného smíchu.
Nápad založit Katedrální divadelní společnost se zrodil začátkem ledna tohoto roku v hlavách mladé lektorky polštiny Saši Dědicové, která získala divadelní zkušenosti v obdobném souboru s názvem ELTO na katedře anglistiky, a jejího kolegy, interního doktoranda a překladatele současné polské literatury Petra Vidláka, kteří se společnými silami ujali režie a produkce. Především Saša Dědicová využila svého talentu a zkušeností s amatérským divadlem, ve kterém sama hrála, a dokázala vštípit základy pohybu po scéně a dramatického dialogu do té doby absolutně nezkušeným hercům. Zúročila tak jejich zanícení, které by pod nemotivujícím vedením bezesporu přišlo vniveč. Proto má bezpochyby největší zásluhu na úspěchu první premiéry. Zájem studentů o účast na tomto projektu nebyl nijak ohromující, nicméně se nakonec podařilo vybrat vhodné herce, ale také nutné pomocné síly, jako nápovědu, které se ujala Grazyna Hlisnikowská, nebo obětavou inspicientku Moniku Jaškovou. Výběr hry, v překladu známé básnířky Renaty Putzlacher, je zásluhou Petra Vidláka, který tak využil svého přehledu a kontaktů, jež získal během spolupráce s Těšínským divadlem. Také finanční náročnost představení se podařilo společným úsilím zredukovat na minimum, takže SZCZYT se dnes může pochlubit tím, že ke své existenci nepotřebuje žádného sponzora ani příspěvek školy (který by stejně nedostal). Veškeré náklady na provoz souboru jsou hrazeny z výtěžku ze vstupného, jehož cena je na dnešní poměry skutečně lidová, a z prodeje vlastnoručně vyrobených programů k představení. Samozřejmě, že pokud se najde bohatý mecenáš, bude možné příští hru nastudovat mnohem ambiciózněji.
Členové souboru SZCZYT vskutku dostáli svému jménu. Předvedli vrcholný výkon, který je tak příslibem do budoucna a zároveň pozvánkou pro diváky se smyslem pro humor, kteří si oblíbili nebo chtějí oblíbit neobyčejně bohatý jazyk našich severních sousedů. Od první reprízy 2. června až do konce roku mají šanci díky mladým ostravským polonistům být v Komorní scéně Aréna svědky tohoto takřka přírodního úkazu. Bližší informace o dalších představeních divadla SZCZYT je možné získat přímo v Aréně nebo na katedře slavistiky Filozofické fakulty OU u Saši Dědicové a Petra Vidláka.

 PaedDr. Jana Raclavská, PhD.