Paměti Josefa Macůrka

Historik Josef Macůrek (1901-1992), rodák z Chomýže u Holešova, byl výraznou osobností historické vědy 20. století, a to i v celoevropském měřítku. Některé jeho práce byly jistě pozoruhodné a skutečně jimi, jak sám říkal, razil nové cesty.
Nyní se nám dostávají do rukou jeho vzpomínky, které však byly vydány až z jeho pozůstalosti. Nejsou to však paměti, jaké se obyčejně píší: J. Macůrek: Úvahy o mé vědecké činnosti a vědeckých pracích, Brno, Matice moravská 1998, 184 stran. Je v nich zejména zobrazena odborná cesta vědce, jeho neúprosná snaha dopátrat se toho, "jak to vlastně bylo", neboť, jak říkával, "historie je jen jedna".
Josef Macůrek však byl také historikem Ostravska, Opavska, Těšínska a samozřejmě i Valašska, kterému věnoval objemnou monografii, která spatřila světlo světa právě v Ostravě: J. Macůrek: Valaši v západních Karpatech v 15. a 18. století, Ostrava 1960, 527 stran. Tato práce získala nebývalý ohlas, jak tomu v takových případech bývá - pozitivní i negativní.
Problematiku osobních vztahů, nechtěl ve svých memoárech zohlednit vçbec nebo jen velmi málo.
Mnohé z toho, co Josef Macůrek píše, bylo známo, mnohé zase nikoliv. Můžeme být překvapeni, jak rozsáhlá je Macůrkova vědecká pozůstalost. Mnoho historického materiálu historik stačil sebrat, ale již ne zpracovat.
K Josefu Macůrkovi jako ke svému učiteli a vzoru se hlásí mnoho historiků, ale málokdo se jej pokusil následovat. Byl to však i historik některých omylů a nesprávných hodnocení. Někdy okolnostmi vynucená kvantita jeho prací zapříčinila nehotovost myšlenek. Z metodologického hlediska můžeme být překvapeni, že minimálně psal recenze na knihy ze svého oboru.
Životním přesvědčením J. Macůrka bylo, že je třeba historii zpracovávat jinak, než bylo v jeho době zvykem a pravidlem. Nespočívá právě v tom mnohdy hledaný "smysl moravských dějin"?

 Jiří Procházka