Galerie u Bezručů zahajuje svoji činnost stejnojmennou výstavou obrazů
Markéty Zmeškalové, studentky malby katedry výtvarné tvorby.
U zrodu celé akce stála
scénografka Marta Rozkopfová, která by ráda výstavní prostor otevřela především
pro mladé, zatím neetablované umělce zdejšího regionu, především pro studenty
a absolventy zdejších uměleckých škol.
Markéta Zmeškalová, která
své práce představila před čtyřmi lety v rockovém klubu Cihelna a letos
v Televizním klubu, studuje malbu v mém ateliéru již čtvrtým rokem. Vystavené
obrazy z posledních dvou let jsou jejím ohlédnutím do dětství. Dětství,
které prožila s rodiči a bratrem na venkově, vnímá jako klidnou, bezproblémovou
dobu. Až úmrtí v rodině a dnes již sedmiletá studia v Ostravě ukončila
onen preromantický stav. S odstupem se Markéta Zmeškalová snaží rekonstruovat
něco z podstaty dětství na základě fotografií z rodinného alba. Fotografie
přeznačuje - stylizuje barevně i tvarově, dekontextualizuje a dokomponovává.
Nejde jí přitom o nějaký fotokoncept. Fotografie je stále služebná, slouží
jako námět pro tvorbu obrazu. Jasnou a exaltovanou barevností jako by autorka
chtěla podtrhnout a vypíchnout krásu, sílu a chuť zobrazovaných věcí. Jahody
jsou tak ještě červenější, nebe modřejší, šatečky růžovější. Ve snaze po
upřímnosti zavádí diváka na tenký led, kde musí balancovat mezi krásou
a šklebem, sladkostí a hořkostí. Některé obrazy jakkoli zdánlivě pestré
působí podivně nostalgicky. Přes všechnu zdánlivou odosobněnost a banální
stylizovanost jsou obrazy velice osobní.
Autorka sama říká, že svými
obrazy nechce demonstrovat nějaké hluboké myšlenky, spíše se snaží uvést
diváka do světa krásné a nostalgické idyly dětství. A tak obrazy čistě
osobní mohou rozehrát i vzpomínky na dětství každého z nás.
Daniel Balabán