Přátelé,
právě se k vám dostalo listopadové číslo univerzitních Listů, jehož vnitřní náboj by měl kulminovat uceleným příspěvkem k desátému výročí listopadové Něžné revoluce v roce 1989. Na stránkách mnohých časopisů a deníků čteme, případně v jiných médiích sledujeme a posloucháme rozhovory s různými - tu více, tu méně - známými osobnostmi, které zpravidla odpovídají na podobnou otázku: Jaký je váš názor na průběh deseti let svobodného života v ČR?
My jsme se rozhodli, že zvolíme jinou cestu připomínky událostí, které snesou označení historický mezník v našem životě.
Vypravili jsme se totiž do minulosti a jako správní novináři se dopátrali dokumentů přímo vypovídajících o prvních dnech a týdnech činnosti stávkového výboru studentů tehdejší Pedagogické fakulty Ostrava.
Čas na rozhovory, úvahy a postoje necháváme s dovolením na každém z vás. Věřím, že naše ukázky mohou inspirovat k jakémusi tichému rozjímání a vnitřnímu rozhovoru se sebou samým. Pro někoho to bude jako očistná lázeň, v jiných může vyprovokovat zlost, smutek či pocit prohry. To vše je v rámci návratů do minulosti povoleno. Nebezpečná je pouze apatie, před jejíž současnou podobou si dovoluji dosti hlasitě varovat.
Vážení přátelé, tentokrát mne k mému přímému oslovení vedly dva důvody, ten jeden jste si již přečetli, na ten druhý zbývá jen pár řádků.
Kdysi, téměř před sedmi lety, jsem dostala od tehdejšího rektora OU prof. Hubáčka úkol pokusit se o vytvoření jakéhosi univerzitního informačního časopisu. Stála jsem v čele redakce po celou dobu, zažila mnoho dobrého i toho, na co je lépe rychle zapomenout. Nyní se s vámi loučím, neboť ze školy odcházím. Nicméně sledovat život na Ostravské univerzitě budu i nadále. Věřím, že její jméno bude mezi vzdělávacími ústavy vyslovováno se stále větším respektem a vážností.
Zároveň touto cestou děkuji všem, se kterými jsem spolupracovala a jejichž zkušenosti byly pro mne neutuchající životní školou.
Přeji vám všem hodně štěstí, pracovního uspokojení a životního optimismu.