Toto byl název mezinárodní konference anglistů pořádané katedrou
anglistiky a amerikanistiky FF OU ve dnech 24.- 25. září 1999.
Nechci vás, milí čtenáři,
unavovat výčtem jmen přednášejících z deseti účastnických zemí ani charakteristikou
a přínosem jejich referátů. Jak vím z telefonátů, dopisů a hlavně z oficiálního
hodnocení prof. J. Fisiaka, úroveň příspěvků byla vpravdě vynikající, a
to včetně těch, které připravili naši ostravští anglisté! S určitou mírou
pýchy či hrdosti (čemuž se asi musím konečně naučit od našich amerických
kolegů) bych rád podtrhl právě onu druhou číst předchozí věty. Nechť naši
studenti i širší veřejnost vědí, že úroveň anglistických studií v Ostravě
není o nic horší než v Praze, Brně či Olomouci.
Trvalo nám více než rok
a půl příprav, než se celá akce mohla uskutečnit. Naším záměrem bylo především
"zviditelnit" (promiňte ono moderní slovo) naši katedru a potažmo fakultu,
univerzitu a město Ostrava, o němž lidé "zvenku" mají pořád jisté předsudky.
Nu, podařilo se, a nám pořadatelům, tj. mně, kolegovi Kolářovi a týmu studentů,
spadl kámen ze srdce. V očích skromných (rovná se chudých?) učitelů to
byla událost nebývalé společenské úrovně. Prostory ostravského hotelu Imperial
a hlavně vybrané chování jeho personálu dodalo akci lesku, a to do té míry,
že nejen my domácí, nýbrž i kolegové ze zahraničí jsme měli dojem, že žijeme,
alespoň na čas, mimo realitu svého běžného života. Vlastně i toto byl záměr,
byť tajný, našeho setkání; jak jsem řekl anglicky v závěrečném projevu:
"Nechť tyto dva vskutku pracovní a plodné dny strávené v těchto přepychových
prostorách hotelu Imperial jsou odměnou za vaši poctivou práci".
Samozřejmě, že naše konference
nebyla jen vědeckou disputací. Účastníci měli možnost zúčastnit se autokarového
výletu na Hukvaldy a Štramberk (i počasí nám výjimečně přálo) a navštívit
představení baletu v Divadle J. Myrona. Není divu, že některým se ani nechtělo
odcestovat domů; kolega Kolář i já bychom mohli vyprávět, co všechno jsme
s některými účastníky zažili dokonce v kruhu rodinném ještě dva dny po
ukončení celé konference.
Je naší povinností říci,
a činíme tak s velkou radostí a upřímným poděkováním, že onu velkou společenskou
a vědeckou událost bychom nemohli uskutečnit bez finančního přispění přátel,
kteří si jsou vědomi významu nejen naší katedry, ale celé vysoké školy.
Ne všichni, které jsme před rokem a půl oslovili, byli totiž ochotni přistoupit
na naši myšlenku zviditelnění Ostravské univerzity. O to větší dík patří
úřadu pana primátora, který zprostředkoval posléze velice úspěšné jednání
s vedením firmy IFC Kaiser, našeho hlavního donátora.
Podporu, nejen morální,
jsme pak našli i u představitelů Britské rady, Kulturního střediska Velvyslanectví
USA a Agentury pro regionální rozvoj. Všichni, kteří se svou významnou
měrou podíleli na vpravdě jedinečné akci, mi jistě prominou, že je nebudu
v tomto článku jmenovat -- jakkoliv si potrpím na bon ton, nyní opravdu
nevím, v jakém pořadí jejich jména uvést. Snad jsem se nedopustil nějakého
faux pas, když byli jmenovitě coby představitelé institucí odměněni květinou
na večerním banketu.
Asi nejenom já a nejužší
přípravný tým můžeme nyní všichni žít v naději, že jsme touto mezinárodní
konferencí zahájili jistou tradici v pořádání dalších setkání anglistů.
Snad jednou za dva roky? Nebo snad každý rok? Nebo... Co na to říkají naši
studenti?
Stanislav J. Kavka