Tělem i duší

Ve dnech 16.-19. 10. 1999 proběhl v prostorách hotelu Krystal a na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze 3. mezinárodní kongres Společnosti pro terapii pevným objetím - Tělem i duší.

Kongresu se zúčastnilo 200 posluchačů a 15 přednášejících z pěti zemí. Prezidentkou kongresu byla zvolena PhDr. Jiřina Prekopová, která po více než dvaceti letech přijela do Prahy, aby své zkušenosti terapeutky autistických dětí mohla předat dále, zejména všem účastníkům kongresu. PhDr. Jiřina Prekopová je zakladatelkou a prezidentkou
        Společnosti pro terapii pevným objetím a jejího vzdělávacího institutu k odborné přípravě terapeutů pevným objetím. Vydala velké množství knih v německém jazyce o výchově a psychoterapii, mnohé z nich jsou přeloženy do českého jazyka ( např. Když dítě nechce spát, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Malý tyran aj.). Dnes žije v Německu v Lindau a na kongresu oslavila své životní jubileum.
        Hlavní téma kongresu bylo: láska v rodinách, přátelství mezi lidmi a národy, obnova lidskosti.
        Nejvíce na nás zapůsobil seminář - Potřeba a možnosti pevného objetí v dětských domovech. Přednášející Sr. Mirjam Brügermannová, OSF, Klášter Siessen - Františkánka, speciální pedagožka a terapeutka pevným objetím pečuje v Centru sv. Josefa ve Stuttgartu o děti pro rodinné problémy dlouhodobě umístěné v dětském domově a pomáhá jim překonávat jejich emocionální krize.
Německé dětské domovy se snaží spolupracovat s rodiči a rodinami dětí, které zvou na terapie pevného objetí, na pohovory a návštěvy do dětského domova. Většina dětí z dětského domova se vrací zpět ke svým rodičům a rodinám. V dětském domově, kde pracuje sestra Mirjam, mají asi 50 dětí ve věku od 6 měsíců do 18 let. Personál tvoří františkánky, pedagogové, psychologové, lékaři a další odborně vyškolení pracovníci.
Jedno cvičení semináře bylo - Představit si, že jsme se ocitly v dětském domově, co cítíme, co nám schází. Odpovědi účastnic byly: "chybí mi objetí rodičů", "kamarád", "cítím se opuštěná, zbytečná", "našla bych si místo v koutku pokoje, kde bych sedávala a hrála si sama".
        Velmi zajímavá byla přednáška Tělesnost ve vztazích mezi rodiči a dítětem od Philipa Nesslinga, který pracoval v oblasti dalšího vzdělávání v náboženské pedagogice, 15 let působí v pastoraci osob s postižením a dnes se věnuje praxi a dětské integrativní výuce na práci s tělem orientované terapie a je 1. místopředseda Společnosti pro terapii pevným objetím. Nessling říká, že základní potřebou dítěte je blízkost. Tělesnost mezi rodičem a dítětem je silná, působí radost a objevuje se např. v těchto situacích - matka kojící dítě, rodiče hrající si s dítětem. Opakem může být matka vezoucí dítě v kočárku, zde chybí blízkost, objetí, ztrácí se tělesnost. Nesmíme zapomínat ani na tělesně postižené lidi, kteří také potřebují objetí, pohlazení, dotyky, které je třeba opakovat a dávat je od srdce.
        Smutné téma přednesla MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka 1. českého Hospice sv. Anežky v Červeném Kostelci. Dnes se staví již šestý Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích. MUDr. Svatošová přiblížila prostředí hospice a přístup pracovníků k umírajícím lidem.
        Uveřejnily jsme jen některé poznatky a postřehy z uskutečněného kongresu v Praze.

Jana Švardalová, Silvie Peňázová
studentky 3. roč. vychovatelství PdF OU