Jak to bylo v listopadu 89 aneb Vybrali jsme pro vás

Historie sametové revoluce se začala psát v den 50. výročí listopadu 1939 - protifašistického vlasteneckého vystoupení studentů českých vysokých škol. Zhruba 150 000 mladých lidí si odkaz tohoto významného výročí připomnělo před budovou patologického ústavu na Albertově, odkud byl před 50 lety vypraven pohřební průvod s ostatky Jana Opletala. Po jeho tehdejší trase do dnešní Opletalovy ulice měl směřovat také pietní průvod 17. listopadu 1989. Aby však akce mohla být povolena, byl jako cíl nakonec určen vyšehradský Slavín a hrob Karla Hynka Máchy. Vzpomínkový průvod, jehož se zúčastnili i akademičtí hodnostáři, pedagogové a pamětníci historických událostí před 50 lety, skončil na Vyšehradě zpěvem československé hymny, položením květin a zapálením množství svíček.
        Tisíce studentů pak už ale na žádné povolení nečekaly a vydaly se směrem do centra k historickému Václavskému náměstí se sochou sv. Václava - patrona české země. Studenti a desetitisíce dalších občanů, kteří se k nim na nábřeží přidávali, tam však nedošli. Na Národní třídě narazili na hradbu příslušníků SNB. Ti sevřeli čelo průvodu mezi Perštýnem a Voršilskou ulicí a s krutou ironií vyzývali k rozchodu. Demonstranti sále zdůrazňovali, že nechtějí násilí, děvčata dávala příslušníkům SNB za plexisklové štíty květiny. Studenti pokládali na zem stovky rozžatých svíček. Nikdo nevěřil, že by právě 17. listopadu mohla Bezpečnost zasáhnout jako při podobných shromážděních v minulosti.
        Příslušníci SNB začali demonstranty svírat z obou stran stále těsněji. V davu vznikla panika. Rány obušky byly častější a brutálnější. S neobyčejnou surovostí se do akce zapojily i zvláštní oddíly "červených baretů". Od Národního divadla přijížděly obrněné transportéry s drátěnými radlicemi. Pořádkové síly uvolnily sevření jen na jednom místě a vytvořily "uličku". Nezbývalo než jí projít a přitom se nechat mlátit pendreky. Nechyběly ani kopance, rány pěstí, údery karate. Na chodnících zůstávala ležet bezvládná těla, další raněné odvážely sanitky. Lidé mizeli v policejních antonech.
        Podle dostupných údajů bylo zraněno zhruba 150 lidí.
        ČTK v závěru zprávy o studentském shromáždění uvedla následující oficiální, silně zkreslenou informaci:
        "Akce i následný průvod zneužila skupina osob, nechvalně známých z různých protispolečenských vystoupení v minulém období. Vykřikovala hesla hanobící socialistický stát, ústavní činitele a představitele strany a státu. Znovu prokázala, že jí nejde o dialog, že jí nejde o přestavbu a demokratizaci, že jí jde o destabilizaci, narušení a rozvrat společenského života. Shromáždění chtěli zneužít pro své osobní ambice i někteří známí oponenti z období společenské krize 1968/1969.
        Vzhledem k tomu, že pokusy o protispolečenské vystoupení pokračovaly i po skončení vzpomínkové akce, byly pořádkové jednotky nuceny přijmout opatření k zajištění klidu a pořádku."
        Po skončení demonstrace přicházejí ztlučení studenti DAMU do Realistického divadla, kde je právě premiéra Maryši. Poprvé se začíná uvažovat o divadelní stávce. V noci z pátku na sobotu se objevuje myšlenka stávky taky mezi vysokoškoláky.
        Nebyl to ani zdaleka první projev rostoucí nespokojenosti s přežívajícím totalitním režimem. Tisíce odvážných lidí proti němu protestovaly v srpnu 1988, poté 28. října téhož roku nebo v prosinci u příležitosti Dne lidských práv. Masové protesty v Praze pokračovaly i na jaře 1989. Moc měla vždycky po ruce obušky, slzný plyn, vodní děla, cvičené psy či obrněné transportéry.

Z Kroniky sametové revoluce, ČTK