Ve dnech 16.-19. 10. 1999 proběhl v prostorách hotelu Krystal a na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze 3. mezinárodní kongres Společnosti pro terapii pevným objetím - Tělem i duší.
Kongresu se zúčastnilo 200 posluchačů a 15 přednášejících z pěti
zemí. Prezidentkou kongresu byla zvolena PhDr. Jiřina Prekopová, která
po více než dvaceti letech přijela do Prahy, aby své zkušenosti terapeutky
autistických dětí mohla předat dále, zejména všem účastníkům kongresu.
PhDr. Jiřina Prekopová je zakladatelkou a prezidentkou
Společnosti pro terapii
pevným objetím a jejího vzdělávacího institutu k odborné přípravě terapeutů
pevným objetím. Vydala velké množství knih v německém jazyce o výchově
a psychoterapii, mnohé z nich jsou přeloženy do českého jazyka ( např.
Když dítě nechce spát, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Malý tyran
aj.). Dnes žije v Německu v Lindau a na kongresu oslavila své životní jubileum.
Hlavní téma kongresu bylo:
láska v rodinách, přátelství mezi lidmi a národy, obnova lidskosti.
Nejvíce na nás zapůsobil
seminář - Potřeba a možnosti pevného objetí v dětských domovech. Přednášející
Sr. Mirjam Brügermannová, OSF, Klášter Siessen - Františkánka, speciální
pedagožka a terapeutka pevným objetím pečuje v Centru sv. Josefa ve Stuttgartu
o děti pro rodinné problémy dlouhodobě umístěné v dětském domově a pomáhá
jim překonávat jejich emocionální krize.
Německé dětské domovy se snaží spolupracovat s rodiči a rodinami dětí,
které zvou na terapie pevného objetí, na pohovory a návštěvy do dětského
domova. Většina dětí z dětského domova se vrací zpět ke svým rodičům a
rodinám. V dětském domově, kde pracuje sestra Mirjam, mají asi 50 dětí
ve věku od 6 měsíců do 18 let. Personál tvoří františkánky, pedagogové,
psychologové, lékaři a další odborně vyškolení pracovníci.
Jedno cvičení semináře bylo - Představit si, že jsme se ocitly v dětském
domově, co cítíme, co nám schází. Odpovědi účastnic byly: "chybí mi objetí
rodičů", "kamarád", "cítím se opuštěná, zbytečná", "našla bych si místo
v koutku pokoje, kde bych sedávala a hrála si sama".
Velmi zajímavá byla přednáška
Tělesnost ve vztazích mezi rodiči a dítětem od Philipa Nesslinga, který
pracoval v oblasti dalšího vzdělávání v náboženské pedagogice, 15 let působí
v pastoraci osob s postižením a dnes se věnuje praxi a dětské integrativní
výuce na práci s tělem orientované terapie a je 1. místopředseda Společnosti
pro terapii pevným objetím. Nessling říká, že základní potřebou dítěte
je blízkost. Tělesnost mezi rodičem a dítětem je silná, působí radost a
objevuje se např. v těchto situacích - matka kojící dítě, rodiče hrající
si s dítětem. Opakem může být matka vezoucí dítě v kočárku, zde chybí blízkost,
objetí, ztrácí se tělesnost. Nesmíme zapomínat ani na tělesně postižené
lidi, kteří také potřebují objetí, pohlazení, dotyky, které je třeba opakovat
a dávat je od srdce.
Smutné téma přednesla MUDr.
Marie Svatošová, zakladatelka 1. českého Hospice sv. Anežky v Červeném
Kostelci. Dnes se staví již šestý Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích. MUDr.
Svatošová přiblížila prostředí hospice a přístup pracovníků k umírajícím
lidem.
Uveřejnily jsme jen některé
poznatky a postřehy z uskutečněného kongresu v Praze.
Jana Švardalová, Silvie Peňázová
studentky 3. roč. vychovatelství PdF OU