Pobaltí - velká neznámá

Snad se přece jen najdou na Ostravské univerzitě lidé, kteří s námi sdílejí názor, že učitel historie, jazyků, geografie, literatury atd. musí hodně cestovat, vidět, fotografovat a poté zpracovat vizuální vjemy v konfrontaci s odbornou literaturou.
        Historici v družné pospolitosti s uvedenými obory si letos v červnu vyjeli do Pobaltí, aby získali aspoň základní znalosti o Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Bylo to krásných čtyři tisíce kilometrů pozdním jarem křehké i drsné krásy evropského severu. Na každém kroku jsme se přesvědčovali o naší duchovní spřízněnosti s pobaltskými národy.

Litva
Písčitá, bažinatá a neúrodná nížina, naprosto nevhodná pro obilniny, přímořské duny, velmi časté deště a povětrnostní vlivy Baltského moře, poměrně hluboké lesy a bažiny vytvářely po staletí ty nejtěžší podmínky k životu. Byli jsme ohromeni poznáním nepředstavitelné životodárné síly Litevců ve staletém boji s vetřelci, z nichž nejhorší byli Němečtí rytíři a později tatarské oddíly v ruském vojsku. Zde není místo k historickým úvahám, žasli jsme však nad cílevědomou snahou litevských památkářů citlivě zachránit vše, co vypovídá o historii hrdé a nepoddajné Litvy.
        Ve zdánlivě nevýrazném Kaunasu, druhém městě země, nás uvítala architektura známého nám z naší země italského mistra Tencally, historické jádro města prozrazující sílu německého patriciátu. Město má univerzitu a sehrálo značnou roli v litevském národním obrození i v boji proti sovětskému režimu. Zářící v jarním oparu Dolní a Horní hrad ve Vilniusu, hlavním městě Litevské republiky, vypovídají o svéráznosti opožděného přijetí křesťanství (až ve druhé polovině 14. stol.) a koexistenci kultury baltských etnik, slovanských prvků, pohanství a pravoslaví. Je neuvěřitelné, jak velká byla síla autentické kultury, jazyka, folkloru a mytologie, která umožnila přežití národa i po vybití domácí šlechty německými křižáky. V nepřístupných krajích se v tisíciletém zápase s přírodou zachovalo více než 800 000 starobylých písní, podávajících celistvý poetický obraz litevské patriarchální vsi. Jsou to litevské dainy, z nichž vyšla síla litevské lidové hudby, která společně s knihou v rodném jazyce pomáhala odolat porušťování a popolšťování.
        Procházeli jsme krásně instalovaným skanzenem v Rumesiškesu a seznamovali se s výrobním profilem litevské vesnice v historii, s pěstováním lnu aj. Zhlédli jsme rovněž konkrétní svědectví genocidy litevského národa v době stalinského teroru. Krása bílých nocí umocňovala tichou nostalgii severské krajiny, domova hrdých a odbojných Litevců, kteří v nejtěžších chvílích přicházeli k místu zvanému Křížová hora, aby zavěsili růžence v tichém protestu proti genocidě a národostnímu útlaku. Místo bylo několikrát násilně rozmetáno, avšak kříže se hromadily znovu, aby vypovídaly beze slov o nenávisti i utrpení. Dojem z Litvy byl velký. K velmi příjemným zážitkům patřilo i to, jak se Litevci chovají k ruské menšině. Je respektována, v ruštině nám velmi ochotně odpovídali na dotazy. Národní hrdost a svoboda se zde zrodily z nepředstavitelných zkoušek a utrpení a to podnítilo úctu k člověku.
        Navázali jsme kontakty s výbornou cestovní kanceláří ve městě Šilauliai. Slíbili jsme, že pošleme propagační materiál o naší zemi. Zájem je v Litvě velký. Pomůžete nám?

V. Čechová