Historie sametové revoluce se začala psát
v den 50. výročí listopadu 1939 - protifašistického vlasteneckého vystoupení
studentů českých vysokých škol. Zhruba 150 000 mladých lidí si odkaz tohoto
významného výročí připomnělo před budovou patologického ústavu na Albertově,
odkud byl před 50 lety vypraven pohřební průvod s ostatky Jana Opletala.
Po jeho tehdejší trase do dnešní Opletalovy ulice měl směřovat také pietní
průvod 17. listopadu 1989. Aby však akce mohla být povolena, byl jako cíl
nakonec určen vyšehradský Slavín a hrob Karla Hynka Máchy. Vzpomínkový
průvod, jehož se zúčastnili i akademičtí hodnostáři, pedagogové a pamětníci
historických událostí před 50 lety, skončil na Vyšehradě zpěvem československé
hymny, položením květin a zapálením množství svíček.
Tisíce studentů pak už ale
na žádné povolení nečekaly a vydaly se směrem do centra k historickému
Václavskému náměstí se sochou sv. Václava - patrona české země. Studenti
a desetitisíce dalších občanů, kteří se k nim na nábřeží přidávali, tam
však nedošli. Na Národní třídě narazili na hradbu příslušníků SNB. Ti sevřeli
čelo průvodu mezi Perštýnem a Voršilskou ulicí a s krutou ironií vyzývali
k rozchodu. Demonstranti sále zdůrazňovali, že nechtějí násilí, děvčata
dávala příslušníkům SNB za plexisklové štíty květiny. Studenti pokládali
na zem stovky rozžatých svíček. Nikdo nevěřil, že by právě 17. listopadu
mohla Bezpečnost zasáhnout jako při podobných shromážděních v minulosti.
Příslušníci SNB začali demonstranty
svírat z obou stran stále těsněji. V davu vznikla panika. Rány obušky byly
častější a brutálnější. S neobyčejnou surovostí se do akce zapojily i zvláštní
oddíly "červených baretů". Od Národního divadla přijížděly obrněné transportéry
s drátěnými radlicemi. Pořádkové síly uvolnily sevření jen na jednom místě
a vytvořily "uličku". Nezbývalo než jí projít a přitom se nechat mlátit
pendreky. Nechyběly ani kopance, rány pěstí, údery karate. Na chodnících
zůstávala ležet bezvládná těla, další raněné odvážely sanitky. Lidé mizeli
v policejních antonech.
Podle dostupných údajů bylo
zraněno zhruba 150 lidí.
ČTK v závěru zprávy o studentském
shromáždění uvedla následující oficiální, silně zkreslenou informaci:
"Akce i následný průvod
zneužila skupina osob, nechvalně známých z různých protispolečenských vystoupení
v minulém období. Vykřikovala hesla hanobící socialistický stát, ústavní
činitele a představitele strany a státu. Znovu prokázala, že jí nejde o
dialog, že jí nejde o přestavbu a demokratizaci, že jí jde o destabilizaci,
narušení a rozvrat společenského života. Shromáždění chtěli zneužít pro
své osobní ambice i někteří známí oponenti z období společenské krize 1968/1969.
Vzhledem k tomu, že pokusy
o protispolečenské vystoupení pokračovaly i po skončení vzpomínkové akce,
byly pořádkové jednotky nuceny přijmout opatření k zajištění klidu a pořádku."
Po skončení demonstrace
přicházejí ztlučení studenti DAMU do Realistického divadla, kde je právě
premiéra Maryši. Poprvé se začíná uvažovat o divadelní stávce. V noci z
pátku na sobotu se objevuje myšlenka stávky taky mezi vysokoškoláky.
Nebyl to ani zdaleka první
projev rostoucí nespokojenosti s přežívajícím totalitním režimem. Tisíce
odvážných lidí proti němu protestovaly v srpnu 1988, poté 28. října téhož
roku nebo v prosinci u příležitosti Dne lidských práv. Masové protesty
v Praze pokračovaly i na jaře 1989. Moc měla vždycky po ruce obušky, slzný
plyn, vodní děla, cvičené psy či obrněné transportéry.
Z Kroniky sametové revoluce, ČTK