Pobaltí - velká neznámá
Snad se přece jen najdou na Ostravské univerzitě lidé, kteří s námi
sdílejí názor, že učitel historie, jazyků, geografie, literatury atd. musí
hodně cestovat, vidět, fotografovat a poté zpracovat vizuální vjemy v konfrontaci
s odbornou literaturou.
Historici v družné pospolitosti
s uvedenými obory si letos v červnu vyjeli do Pobaltí, aby získali aspoň
základní znalosti o Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Bylo to krásných čtyři
tisíce kilometrů pozdním jarem křehké i drsné krásy evropského severu.
Na každém kroku jsme se přesvědčovali o naší duchovní spřízněnosti s pobaltskými
národy.
Litva
Písčitá, bažinatá a neúrodná nížina, naprosto nevhodná pro obilniny, přímořské
duny, velmi časté deště a povětrnostní vlivy Baltského moře, poměrně hluboké
lesy a bažiny vytvářely po staletí ty nejtěžší podmínky k životu. Byli
jsme ohromeni poznáním nepředstavitelné životodárné síly Litevců ve staletém
boji s vetřelci, z nichž nejhorší byli Němečtí rytíři a později tatarské
oddíly v ruském vojsku. Zde není místo k historickým úvahám, žasli jsme
však nad cílevědomou snahou litevských památkářů citlivě zachránit vše,
co vypovídá o historii hrdé a nepoddajné Litvy.
Ve zdánlivě nevýrazném Kaunasu,
druhém městě země, nás uvítala architektura známého nám z naší země italského
mistra Tencally, historické jádro města prozrazující sílu německého patriciátu.
Město má univerzitu a sehrálo značnou roli v litevském národním obrození
i v boji proti sovětskému režimu. Zářící v jarním oparu Dolní a Horní hrad
ve Vilniusu, hlavním městě Litevské republiky, vypovídají o svéráznosti
opožděného přijetí křesťanství (až ve druhé polovině 14. stol.) a koexistenci
kultury baltských etnik, slovanských prvků, pohanství a pravoslaví. Je
neuvěřitelné, jak velká byla síla autentické kultury, jazyka, folkloru
a mytologie, která umožnila přežití národa i po vybití domácí šlechty německými
křižáky. V nepřístupných krajích se v tisíciletém zápase s přírodou zachovalo
více než 800 000 starobylých písní, podávajících celistvý poetický obraz
litevské patriarchální vsi. Jsou to litevské dainy, z nichž vyšla síla
litevské lidové hudby, která společně s knihou v rodném jazyce pomáhala
odolat porušťování a popolšťování.
Procházeli jsme krásně instalovaným
skanzenem v Rumesiškesu a seznamovali se s výrobním profilem litevské vesnice
v historii, s pěstováním lnu aj. Zhlédli jsme rovněž konkrétní svědectví
genocidy litevského národa v době stalinského teroru. Krása bílých nocí
umocňovala tichou nostalgii severské krajiny, domova hrdých a odbojných
Litevců, kteří v nejtěžších chvílích přicházeli k místu zvanému Křížová
hora, aby zavěsili růžence v tichém protestu proti genocidě a národostnímu
útlaku. Místo bylo několikrát násilně rozmetáno, avšak kříže se hromadily
znovu, aby vypovídaly beze slov o nenávisti i utrpení. Dojem z Litvy byl
velký. K velmi příjemným zážitkům patřilo i to, jak se Litevci chovají
k ruské menšině. Je respektována, v ruštině nám velmi ochotně odpovídali
na dotazy. Národní hrdost a svoboda se zde zrodily z nepředstavitelných
zkoušek a utrpení a to podnítilo úctu k člověku.
Navázali jsme kontakty s
výbornou cestovní kanceláří ve městě Šilauliai. Slíbili jsme, že pošleme
propagační materiál o naší zemi. Zájem je v Litvě velký. Pomůžete nám?