Svět Hieronyma Lorma

Nejen lidé, ale i knihy mají své osudy, praví známé rčení. Před 115 lety - v roce 1884 - vyšla v Těšíně kniha, která jistě patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v ostravském regionu vydáno. Připravilo ji tamější vydavatelství Karla Procházky.
Toto nakladatelství mělo za sebou například vydání knihy o dějinách těšínského regionu Gottlieba Biermanna a do edičního plánu zařadilo přínosnou práci o Těšíně Karla Raddy. Zřídilo si i vlastní knižní distribuci.
Publikaci, jejíž jubileum si letos připomínáme, napsal autor, kterému při narození předpovídali jen několik dnů života, který byl od mládí ochrnutý a navíc téměř hluchý a slepý. Jmenoval se Hieronymus Lorm (1821-1902) a připravoval zmíněnou knihu velmi dlouho. Vyšla německy a v místě poměrně vzdáleném od tehdejších významných kulturních center. Její název by se dal přeložit "Příroda a duch ve vztahu ke kulturním epochám". Kniha považuje historii lidí a jejich kulturu za součást a projev přírody.
Mikulovský rodák Hieronymus Lorm se začal v 16 letech projevovat básnicky. Jeho odpor k cenzurním zásahům jej však přivedl do konfliktu s tehdejšími úřady. Následků svých činů se mladý vzdorný básník vylekal tak, že volil nejen emigraci, ale i pseudonym (původně se jmenoval Heinrich Landesmann). Revoluční rok 1848 mu umožnil návrat z exilu, ale dřívější bouřliváctví se začíná vytrácet. Navíc se žení, žije více v ústraní a věnuje se četbě. Na konci života se odstěhoval do Brna, kde dožil v blízkosti svého syna - lékaře.
Lormův pohnutý život však nebyl provázen jen tělesnými bolestmi a vůle žít převyšovala strasti. Tělesné postižení jej nedonutilo k osamocenosti. Prohlašuje, že kdo se oddá samotě, je brzo sám, a proto kontakt s lidmi nepřerušuje. Učí se, jak sám říká "vysloveně číst ze rtů" a povzbuzován svým okolím vymýšlí zvláštní a dodnes užívanou prstovou řeč. Stal se vzorem pro všechny, kteří v těžkých životních situacích neztrácejí naději.

 Jiří Procházka
 katedra historie