Tak se jmenovala dvoudenní mezinárodní konference, pořádaná Národním
centrem distačního vzdělávání pod záštitou náměstka ministra školství pro
mládež a tělovýchovu docenta inženýra Jana Průši, kandidáta věd.
Ve dnech 22. a 23. září se na ní ve velké zasedací místnosti ministerstva
sešla asi stovka odborníků, kteří v distančním vzdělávání něco znamenají.
Zvlášť je nutno jmenovat doc. Vladimíra Jochmanna, který stál u vstupu
této vzdělávací technologie do České republiky, dr.Helenu Zlámalovou, ředitelku
Národního centra distančního vzdělávání, doc. Jana Lojdu, ředitele Centra
distančního vzdělávání VUT Brno a současného předsedu České asociace distančního
univerzitního vzdělávání, dr. Evu Dvořákovou, vedoucí referátu distančního
vzdělávání Technické unverzity v Liberci, dr. Jiřího Vrbu, ředitele Střediska
distančního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci, dr. Karla Kohouta
z Centra distančního vzdělávání Akademie Jana Amose Komenského v Praze.
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy zastupoval dr. Zdeněk Palán.
Severomoravské vysoké školství reprezentovali ing. Trojková z Vysoké školy
báňské - Technické univerzity a Mgr. Zapletal z Ostravské univerzity. Zástupce
vyslala rovněž Obchodně - podnikatelská fakulta Slezské univerzity z Karviné.
Slovenská republika měla na konferenci ředitele svého Národního centra
distančního vzdělávání z Bratislavy dr. Babinského, jehož vystoupení doplnili
vyučující technických univerzit z Košic a ze Zvolena.
Důvodem pořádání konference bylo ukončení programu Phare s názvem MCCDE
(Multi Country Cooperation in Distance Education), jehož prostřednictvím
se do České republiky začala zavádět tato progresivní vzdělávací technologie.
Výsledkem programu MCCDE bylo vytvoření Národního centra distančního vzdělávání
při Centru pro studium vysokých škol v Praze a čtyř územních center.
Úkolem Národního centra distančního vzdělávání je koordinační, akreditační
a poradenská činnost pro distanční vzdělávání na území celé republiky,
výzkumná činnost a udržování kontaktů se zahraničními strukturami distančního
vzdělávání. Úzce s ním spolupracuje i Ostravská univerzita.
Čtyři územní střediska vykonávají činnosti konzultační a organizují
vlastní vzdělávací aktivity. Jediným neuniverzitním centrem je Akademie
Jana Amose Komenského v Praze, která pořádá distanční kurzy a školení zaměřené
například do oblasti jazyků a managementu. Středisko distančního vzdělávání
při Technické univerzitě v Liberci uskutečňuje několi typů bakalářského
studia pedagogického zaměření a negraduální distanční kurzy. Brněnské středisko
při VUT organizuje negraduální distanční kurzy marketingu, managementu,
řízení kvality a další. Olomoucké centrum při Univerzitě Palackého nabízí
bakalářské programy z personálního managementu, žurnalistiky a některé
negraduální programy. Je ze zmíněných čtyř nejnovější, je umístěno v historickém
centru města v adaptovaném univerzitním komplexu a jeho vybavení je vzhledem
k poměrům, panujícím na univerzitách, neskutečné. S tímto centrem udržuje
Ostravská univerzita pracovní i neformální kontakty.
Přínos programu MCCDE pro vznik těchto středisek byl naprosto stěžejní,
neboť za finanční prostředky tohoto programu byla střediska kompletně vybudována
a vybavena komunikační, výpočetní a kancelářskou technikou. Rovněž jejich
knihovny s nejnovější literaturou byly pořízeny z prostředků programu MCCDE.
Nyní program skončil a střediska začínají realizovat vlastní programy bez
přísunu financí. Jejich služeb je možno využívat dvojím způsobem - jednak
lze studovat nabízené programy, zpravidla za úplatu, jednak lze požádat
o jejich poradenské a konzultační služby, přístupné každému zájemci o distanční
studium.
Kromě vyhodnocení zmíněného programu dala konference široký prostor
pro prezentaci zkušeností s distančním studiem. Hovořili zástupci všech
vysokých škol. Z vystoupení delegáta Ostravské univerzity zaujal popis
distančního studia na přírodovědecké fakultě, které vede ing. Zdeňka Telnarová
a které využívá předností distančního studia pro sluchově handicapované
účastníky. Diskuse byla místy velmi bouřlivá. Byly konfrontovány například
myšlenky o korespondenční nebo multimediální podobě studia, otvíraly se
otázky, zda vysoké školy musí nebo pouze mohou realizovat distanční studium.
Hovořilo se i o vztahu rozvoje distančního studia a ustanovení nového zákona
o vysokých školách.
Konference byla uzavřena historizujícím a perspektivy naznačujícím
vystoupením docenta Jochmanna. Vyplynulo z něj, že tam, kde je to možné
a potřebné, měla by v každém případě nahradit moderní a propracovaná distanční
vzdělávací technologie stále ještě přetrvávající dálkové studium. Platí
to i pro Ostravskou univerzitu, kde na Pedagogické fakultě končí jeden
nikoliv neúspěšný experiment s distančním studiem a jiný typ distančního
studia byl převeden na překonanou formu dálkového. Distanční studium na
Přírodovědecké fakultě je pod tímto zorným úhlem zapotřebí jen podporovat.
Ostravská univerzita má v současné době s organizací distančního studia
několikaleté zkušenosti. Má svého zástupce v České asociaci distančního
univerzitního vzdělávání. Prošel speciální průpravou a je veden v seznamu
expertů na distanční vzdělávání. Podílel se na přípravě,organizaci a vedení
dvou typů distančního studia na Pedagogické fakultě, jejichž průběh nelze
označit za neúspěšný. Pokud by v budoucnu došlo ze strany vedení fakult
a univerzity k rozhodnutí o rozvoji distančního studia ve větším rozsahu,
nebrání mu, až na obligátní otázku
financí a několika organizačních detailů, prakticky nic.
Mgr.Bedřich Zapletal
katedra pedagogiky PdF OU
vedoucí oddělení andragogiky
zástupce OU v ČADUV