Za Zdeňkem Jelínkem (22. 10. 1923 - 1. 7. 1999)

Vzpomínka na milého kolegu a přítele doc. Zdeňka Jelínka

Za své 52 let dlouhé učitelské praxe (1940-1992) s jedenáctiletým přerušením (1978-1989) jsem se setkal na šestnácti školách (od národní školy až po vysokou) se stovkami kolegů a kolegyň. Desítky se staly mými přáteli, ale jen jednotlivci jsou přáteli, na něž jsem hrdý, a proto na ně stále a vděčně vzpomínám.
K těmto přátelům patřil i doc. Zdeněk Jelínek. Poprvé jsme se setkali jako kolegové už ve školním roce 1949/50, a to na Dělnické přípravce v Opavě (oficiálně: Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy). Již jako pedagog začátečník měl Zdeněk Jelínek základní rysy opravdového učitele: zaujetí pro svůj obor, schopnost získat důvěru a zájem studentů, ale hlavně velkorysost ke svým studentům.
Podruhé jsme se jako kolegové setkali ve školním roce 1959/60, když byl Ministerstvem školství ČSR zřízen Pedagogický institut v Ostravě, a to od 1. 10. 1959. Kolega Jelínek se hned od svého nástupu na tuto novou školu velmi aktivně podílel na celkovém dění, a to nejen na katedře výtvarné výchovy, kde od počátku působil jako její tajemník, ale i na celkovém řešení velmi složité problematiky této školy. Často jsem se právě s ním radil, jak dál, protože jsem v letech 1959-1964 byl proděkanem školy pro záležitosti interního studia: Při řešení mnoha problémů s nedostatkem školních budov, což vyžadovalo dobrou znalost Ostravy, a zde Z. Jelínek velmi ochotně a často účinně pomohl.
Už v r. 1967 byl Z. Jelínek jedním z iniciátorů vybudování nástavby v půdním prostoru budovy B pro potřeby katedry výtvarné výchovy, což se uskutečnilo až v roce 1970.
Při všech organizačních starostech s vedením katedry (1964-1966) zvládl kolega Jelínek rychle a velmi úspěšně přípravu své docentské habilitace, kterou vykonal v roce 1965. Byl jsem členem habilitační komise jako zástupce Pedagogické fakulty a byl jsem oprávněně velmi hrdý na úroveň habilitace, jak to také výrazně podtrhl profesor Eduard Milén. V témž roce 1965 byl doc. Z. Jelínek zvolen také proděkanem Pedagogické fakulty pro záležitosti dálkového studia a tuto funkci vykonával velmi iniciativně až do nástupu normalizace v roce 1971.
Z odborného hlediska je také obdivuhodné, jak kromě spoluúčasti na různých expozicích pro potřeby školy (18 mezi léty 1965-1980) mnoho práce stihl doc. Jelínek vykonat v užité grafice a na ilustracích (celkem 157 publikací do roku 1982).
Od roku 1973 byl už pak bez funkcí a pracoval na Pedagogické fakultě jako samostatný vědecký pracovník.
Byla proto veliká škoda nejen pro doc. Zdeňka Jelínka, ale i pro naši školu, že zdravotní potíže už zabránily jeho reaktivaci po 17. listopadu 1989.
Mnoho kolegů a ještě více jeho studentů určitě často a velmi pěkně vzpomenou na významnou osobnost doc. Zdeňka Jelínka! Zůstávám mu stále vděčný za jeho účinnou pomoc a také jsem hrdý, že to byl můj drahý přítel. Budiž proto zachována vděčná památka na tohoto velikého člověka!

 Dr. Alois Knop

Poznámka redakce: Doc. Zdeněk Jelínek je autorem loga Ostravské univerzity, a to od data jejího vzniku v roce 1991.


1. července 1999 zemřel po těžké nemoci ve věku 75 let doc. Zdeněk Jelínek. Docent Jelínek patřil k zakladatelům Pedagogického institutu (později Pedagogické fakulty) v Ostravě, který vznikl z Vyšší pedagogické školy v Opavě v roce 1959. V témže roce založil s akademickým sochařem Liboslavem Hujerem i katedru výtvarné výchovy. Postavili ji téměř vlastníma rukama. V 60. letech vymyslel a prosadil doc. Jelínek návrh na přestavbu půdních prostor na ateliéry a pracovny výtvarné výchovy na budově "B", nyní Českobratrská ulice. Byla to jeho zásluha, že se velkolepý plán podařil fakultě uskutečnit.
Doc. Jelínek se výrazně podílel na koncepci výtvarné výchovy a prosazoval nutnost jejího opětovného zavedení na střední školy, když byla reformou ministerstva v 50. letech zrušena.
Vděku a ocenění veřejnosti se mu však nedostalo. Po politických prověrkách začátkem 70. let byl sesazen z funkce proděkana a bylo mu zakázáno učit. Na katedře však zůstal. Na škole měl mnoho dobrých přátel a tak přežil 18 let okupace a normalizace jako grafik PdF. My mladší jsme měli to štěstí, že jsme se od něho mohli učit. Nevím, jak to dělal. Měl vždy dostatek času, úsměv a tu správnou radu pro toho, kdo ji potřeboval.
Milý Zdeňku, máme Tě stále rádi a často na Tebe vzpomínáme.
 

 Za katedru výtvarné výchovy
 Michaela Terčová