Nejen lidé, ale i knihy mají své osudy, praví známé rčení. Před 115
lety - v roce 1884 - vyšla v Těšíně kniha, která jistě patří k tomu nejlepšímu,
co kdy bylo v ostravském regionu vydáno. Připravilo ji tamější vydavatelství
Karla Procházky.
Toto nakladatelství mělo za sebou například vydání knihy o dějinách
těšínského regionu Gottlieba Biermanna a do edičního plánu zařadilo přínosnou
práci o Těšíně Karla Raddy. Zřídilo si i vlastní knižní distribuci.
Publikaci, jejíž jubileum si letos připomínáme, napsal autor, kterému
při narození předpovídali jen několik dnů života, který byl od mládí ochrnutý
a navíc téměř hluchý a slepý. Jmenoval se Hieronymus Lorm (1821-1902) a
připravoval zmíněnou knihu velmi dlouho. Vyšla německy a v místě poměrně
vzdáleném od tehdejších významných kulturních center. Její název by se
dal přeložit "Příroda a duch ve vztahu ke kulturním epochám". Kniha považuje
historii lidí a jejich kulturu za součást a projev přírody.
Mikulovský rodák Hieronymus Lorm se začal v 16 letech projevovat básnicky.
Jeho odpor k cenzurním zásahům jej však přivedl do konfliktu s tehdejšími
úřady. Následků svých činů se mladý vzdorný básník vylekal tak, že volil
nejen emigraci, ale i pseudonym (původně se jmenoval Heinrich Landesmann).
Revoluční rok 1848 mu umožnil návrat z exilu, ale dřívější bouřliváctví
se začíná vytrácet. Navíc se žení, žije více v ústraní a věnuje se četbě.
Na konci života se odstěhoval do Brna, kde dožil v blízkosti svého syna
- lékaře.
Lormův pohnutý život však nebyl provázen jen tělesnými bolestmi a vůle
žít převyšovala strasti. Tělesné postižení jej nedonutilo k osamocenosti.
Prohlašuje, že kdo se oddá samotě, je brzo sám, a proto kontakt s lidmi
nepřerušuje. Učí se, jak sám říká "vysloveně číst ze rtů" a povzbuzován
svým okolím vymýšlí zvláštní a dodnes užívanou prstovou řeč. Stal se vzorem
pro všechny, kteří v těžkých životních situacích neztrácejí naději.
Jiří Procházka
katedra historie