Distanční vzdělávání v České republice - přítomnost a budoucnost

Tak se jmenovala dvoudenní mezinárodní konference, pořádaná Národním centrem distačního vzdělávání pod záštitou náměstka ministra školství pro mládež a tělovýchovu docenta inženýra Jana Průši, kandidáta věd.
Ve dnech 22. a 23. září se na ní ve velké zasedací místnosti ministerstva sešla asi stovka odborníků, kteří v distančním vzdělávání něco znamenají. Zvlášť je nutno jmenovat doc. Vladimíra Jochmanna, který stál u vstupu této vzdělávací technologie do České republiky, dr.Helenu Zlámalovou, ředitelku Národního centra distančního vzdělávání, doc. Jana Lojdu, ředitele Centra distančního vzdělávání VUT Brno a současného předsedu České asociace distančního univerzitního vzdělávání, dr. Evu Dvořákovou, vedoucí referátu distančního vzdělávání Technické unverzity v Liberci, dr. Jiřího Vrbu, ředitele Střediska distančního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci, dr. Karla Kohouta z Centra distančního vzdělávání Akademie Jana Amose Komenského v Praze. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy zastupoval dr. Zdeněk Palán. Severomoravské vysoké školství reprezentovali ing. Trojková z Vysoké školy báňské - Technické univerzity a Mgr. Zapletal z Ostravské univerzity. Zástupce vyslala rovněž Obchodně - podnikatelská fakulta Slezské univerzity z Karviné.
Slovenská republika měla na konferenci ředitele svého Národního centra distančního vzdělávání z Bratislavy dr. Babinského, jehož vystoupení doplnili vyučující technických univerzit z Košic a ze Zvolena.
Důvodem pořádání konference bylo ukončení programu Phare s názvem MCCDE (Multi Country Cooperation in Distance Education), jehož prostřednictvím se do České republiky začala zavádět tato progresivní vzdělávací technologie. Výsledkem programu MCCDE bylo vytvoření Národního centra distančního vzdělávání při Centru pro studium vysokých škol v Praze a čtyř územních center.
Úkolem Národního centra distančního vzdělávání je koordinační, akreditační a poradenská činnost pro distanční vzdělávání na území celé republiky, výzkumná činnost a udržování kontaktů se zahraničními strukturami distančního vzdělávání. Úzce s ním spolupracuje i Ostravská univerzita.
Čtyři územní střediska vykonávají činnosti konzultační a organizují vlastní vzdělávací aktivity. Jediným neuniverzitním centrem je Akademie Jana Amose Komenského v Praze, která pořádá distanční kurzy a školení zaměřené například do oblasti jazyků a managementu. Středisko distančního vzdělávání při Technické univerzitě v Liberci uskutečňuje několi typů bakalářského studia pedagogického zaměření a negraduální distanční kurzy. Brněnské středisko při VUT organizuje negraduální distanční kurzy marketingu, managementu, řízení kvality a další. Olomoucké centrum při Univerzitě Palackého nabízí bakalářské programy z personálního managementu, žurnalistiky a některé negraduální programy. Je ze zmíněných čtyř nejnovější, je umístěno v historickém centru města v adaptovaném univerzitním komplexu a jeho vybavení je vzhledem k poměrům, panujícím na univerzitách, neskutečné. S tímto centrem udržuje Ostravská univerzita pracovní i neformální kontakty.
Přínos programu MCCDE pro vznik těchto středisek byl naprosto stěžejní, neboť za finanční prostředky tohoto programu byla střediska kompletně vybudována a vybavena komunikační, výpočetní a kancelářskou technikou. Rovněž jejich knihovny s nejnovější literaturou byly pořízeny z prostředků programu MCCDE. Nyní program skončil a střediska začínají realizovat vlastní programy bez přísunu financí. Jejich služeb je možno využívat dvojím způsobem - jednak lze studovat nabízené programy, zpravidla za úplatu, jednak lze požádat o jejich poradenské a konzultační služby, přístupné každému zájemci o distanční studium.
Kromě vyhodnocení zmíněného programu dala konference široký prostor pro prezentaci zkušeností s distančním studiem. Hovořili zástupci všech vysokých škol. Z vystoupení delegáta Ostravské univerzity zaujal popis distančního studia na přírodovědecké fakultě, které vede ing. Zdeňka Telnarová a které využívá předností distančního studia pro sluchově handicapované účastníky. Diskuse byla místy velmi bouřlivá. Byly konfrontovány například myšlenky o korespondenční nebo multimediální podobě studia, otvíraly se otázky, zda vysoké školy musí nebo pouze mohou realizovat distanční studium. Hovořilo se i o vztahu rozvoje distančního studia a ustanovení nového zákona o vysokých školách.
Konference byla uzavřena historizujícím a perspektivy naznačujícím vystoupením docenta Jochmanna. Vyplynulo z něj, že tam, kde je to možné a potřebné, měla by v každém případě nahradit moderní a propracovaná distanční vzdělávací technologie stále ještě přetrvávající dálkové studium. Platí to i pro Ostravskou univerzitu, kde na Pedagogické fakultě končí jeden nikoliv neúspěšný experiment s distančním studiem a jiný typ distančního studia byl převeden na překonanou formu dálkového. Distanční studium na Přírodovědecké fakultě je pod tímto zorným úhlem zapotřebí jen podporovat.
Ostravská univerzita má v současné době s organizací distančního studia několikaleté zkušenosti. Má svého zástupce v České asociaci distančního univerzitního vzdělávání. Prošel speciální průpravou a je veden v seznamu expertů na distanční vzdělávání. Podílel se na přípravě,organizaci a vedení dvou typů distančního studia na Pedagogické fakultě, jejichž průběh nelze označit za neúspěšný. Pokud by v budoucnu došlo ze strany vedení fakult a univerzity k rozhodnutí o rozvoji distančního studia ve větším rozsahu, nebrání mu, až na obligátní otázku
financí a několika organizačních detailů, prakticky nic.

 Mgr.Bedřich Zapletal
 katedra pedagogiky PdF OU
 vedoucí oddělení andragogiky
 zástupce OU v ČADUV