Vzpomínka na milého kolegu a přítele doc. Zdeňka Jelínka
Za své 52 let dlouhé učitelské praxe (1940-1992) s jedenáctiletým přerušením
(1978-1989) jsem se setkal na šestnácti školách (od národní školy až po
vysokou) se stovkami kolegů a kolegyň. Desítky se staly mými přáteli, ale
jen jednotlivci jsou přáteli, na něž jsem hrdý, a proto na ně stále a vděčně
vzpomínám.
K těmto přátelům patřil i doc. Zdeněk Jelínek. Poprvé jsme se setkali
jako kolegové už ve školním roce 1949/50, a to na Dělnické přípravce v
Opavě (oficiálně: Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy).
Již jako pedagog začátečník měl Zdeněk Jelínek základní rysy opravdového
učitele: zaujetí pro svůj obor, schopnost získat důvěru a zájem studentů,
ale hlavně velkorysost ke svým studentům.
Podruhé jsme se jako kolegové setkali ve školním roce 1959/60, když
byl Ministerstvem školství ČSR zřízen Pedagogický institut v Ostravě, a
to od 1. 10. 1959. Kolega Jelínek se hned od svého nástupu na tuto novou
školu velmi aktivně podílel na celkovém dění, a to nejen na katedře výtvarné
výchovy, kde od počátku působil jako její tajemník, ale i na celkovém řešení
velmi složité problematiky této školy. Často jsem se právě s ním radil,
jak dál, protože jsem v letech 1959-1964 byl proděkanem školy pro záležitosti
interního studia: Při řešení mnoha problémů s nedostatkem školních budov,
což vyžadovalo dobrou znalost Ostravy, a zde Z. Jelínek velmi ochotně a
často účinně pomohl.
Už v r. 1967 byl Z. Jelínek jedním z iniciátorů vybudování nástavby
v půdním prostoru budovy B pro potřeby katedry výtvarné výchovy, což se
uskutečnilo až v roce 1970.
Při všech organizačních starostech s vedením katedry (1964-1966) zvládl
kolega Jelínek rychle a velmi úspěšně přípravu své docentské habilitace,
kterou vykonal v roce 1965. Byl jsem členem habilitační komise jako zástupce
Pedagogické fakulty a byl jsem oprávněně velmi hrdý na úroveň habilitace,
jak to také výrazně podtrhl profesor Eduard Milén. V témž roce 1965 byl
doc. Z. Jelínek zvolen také proděkanem Pedagogické fakulty pro záležitosti
dálkového studia a tuto funkci vykonával velmi iniciativně až do nástupu
normalizace v roce 1971.
Z odborného hlediska je také obdivuhodné, jak kromě spoluúčasti na
různých expozicích pro potřeby školy (18 mezi léty 1965-1980) mnoho práce
stihl doc. Jelínek vykonat v užité grafice a na ilustracích (celkem 157
publikací do roku 1982).
Od roku 1973 byl už pak bez funkcí a pracoval na Pedagogické fakultě
jako samostatný vědecký pracovník.
Byla proto veliká škoda nejen pro doc. Zdeňka Jelínka, ale i pro naši
školu, že zdravotní potíže už zabránily jeho reaktivaci po 17. listopadu
1989.
Mnoho kolegů a ještě více jeho studentů určitě často a velmi pěkně
vzpomenou na významnou osobnost doc. Zdeňka Jelínka! Zůstávám mu stále
vděčný za jeho účinnou pomoc a také jsem hrdý, že to byl můj drahý přítel.
Budiž proto zachována vděčná památka na tohoto velikého člověka!
Dr. Alois Knop
Poznámka redakce: Doc. Zdeněk Jelínek je autorem loga Ostravské univerzity,
a to od data jejího vzniku v roce 1991.
1. července 1999 zemřel po těžké nemoci ve věku 75 let doc. Zdeněk
Jelínek. Docent Jelínek patřil k zakladatelům Pedagogického institutu (později
Pedagogické fakulty) v Ostravě, který vznikl z Vyšší pedagogické školy
v Opavě v roce 1959. V témže roce založil s akademickým sochařem Liboslavem
Hujerem i katedru výtvarné výchovy. Postavili ji téměř vlastníma rukama.
V 60. letech vymyslel a prosadil doc. Jelínek návrh na přestavbu půdních
prostor na ateliéry a pracovny výtvarné výchovy na budově "B", nyní Českobratrská
ulice. Byla to jeho zásluha, že se velkolepý plán podařil fakultě uskutečnit.
Doc. Jelínek se výrazně podílel na koncepci výtvarné výchovy a prosazoval
nutnost jejího opětovného zavedení na střední školy, když byla reformou
ministerstva v 50. letech zrušena.
Vděku a ocenění veřejnosti se mu však nedostalo. Po politických
prověrkách začátkem 70. let byl sesazen z funkce proděkana a bylo mu zakázáno
učit. Na katedře však zůstal. Na škole měl mnoho dobrých přátel a tak přežil
18 let okupace a normalizace jako grafik PdF. My mladší jsme měli to štěstí,
že jsme se od něho mohli učit. Nevím, jak to dělal. Měl vždy dostatek času,
úsměv a tu správnou radu pro toho, kdo ji potřeboval.
Milý Zdeňku, máme Tě stále rádi a často na Tebe vzpomínáme.
Za katedru výtvarné výchovy
Michaela Terčová