From: <ml2000@post.cz>
To: <dekan.pdf@osu.cz>
Sent: 19.dubna 1999 15:58
Subject: rozhovor na dalku
Vazeny pane dekane, konecne Vam posilame odpovedi na Vase otazky. Bohuzel
jsou bez carek a hacku, ale snad je to srozumitelne. Tady je ted skutecne
aprilove počasí - včera snezilo a dneska uz
zase sviti slunicko. Posilame pozdravy ze Svedska.
Za vsechny Martina Lubojacka
V lednu jste se staly na půl roku studentkami univerzity v Jönköpingu. Byly jste vybrány z celé řady uchazečů. Jaká byla vaše příprava? Poraďte svým následovatelům!
Nad touto otázkou se musíme trochu pousmát. Nedá se totiž říct, že bychom se nějak aktivně připravovaly. Bylo to způsobeno tím, že jsme až tak úplně nevěřily, že by se něco podobného jako studium v zahraničí mohlo uskutečnit. Všechno vypadalo až do poslední chvíle velice nejisté, nikdo nám nebyl schopen říct něco určitého. Také o termínu testu z angličtiny jsme se dověděly na poslední chvíli. Ty nejisté informace však situaci tak trochu zlehčovaly, možná to zní paradoxně, ale myslíme, že nám to pomohlo brát všechno více s humorem, bez velké a zbytečné nervozity.
V závěru roku jste se dověděly, že pojedete. Určitě jste měly radost.
Po zjištění, že pojedeme studovat do Jönköpingu, jsme se dostaly do časové tísně, protože jsme v prvé řadě musely zvládnout zkoušky. Bylo nutné zajistit víza, jízdenky na autobus a pojistit se. Také jsme zjišťovaly různé informace o Švédsku, sháněly česko-švédské slovníky a teplé zimní bundy.
Do Jönköpingu jste přijely v lednu uprostřed severské zimy. Jaké byly první dojmy?
Zima nebyla tak severská, jak jsme si představovaly. Dokonce bychom mohly říci, že zde bylo tepleji než v České republice. Sníh roztál za pár dní po našem příjezdu a počasí působilo spíš jarně. Za celou dobu pobytu jsme zažily asi jen tři dny pravé severské zimy, mínus 17 stupňů, což úplně stačilo. Sníh se vždy objevil na pár dnů a opět zase zmizel.
Tato zima však byla podle starousedlíků velmi neobvyklá. Měly jsme štěstí. Nyní už i na sever přišlo jaro. Zvláště o Velikonocích jsme si užily spoustu sluníčka a tepla.
Jak bydlíte, jak se stravujete?
Z hlediska českých podmínek je ubytování nesrovnatelně "luxusnější". Převážná většina mezinárodních studentů bydlí na sídlišti v Rslättu. Do školy, která je v centru města, dojíždíme autobusem. Byty jsou prostorné a příjemné. Každý student má svůj vlastní pokoj; koupelnu a kuchyň sdílí s dalšími dvěma nebo třemi studenty.
Co se týče stravování, jsme odkázány na sebe, není zde menza. Ve škole je však zařízená kafeterie, v níž je možné koupit si i oběd. Spousta studentů je zvyklá využívat mikrovlnnou troubu, kterou v kafeterii také najdete. Doma si uvaříte oběd a ve škole si ho už jenom ohřejete. Potraviny jsou ve Švédsku drahé, ale my máme možnost výhodně nakupovat v blízkém supermarketu.
Hovořily jste o studentské kartě. Můžete
stručně vyjmenovat její výhody a možnost využití?
Kolik stojí?
Zakoupit si studentskou kartu je povinností každého studenta, protože tím vlastně zaplatí školné. Kartou prokazujeme, že jsme řádné studentky. Kdybychom kartu nepředložily u zkoušky, nebyl by nám sdělen výsledek.
Držitel studentské karty - tzn. každý švédský student - pak má spoustu výhod - slevy na knihy, na vstupy do muzeí, sportovních zařízení apod.
Zakoupením karty se také automaticky stáváte členy studentské unie, která pořádá různé výlety a zábavné akce.
Tato karta stojí 210 SEK na jeden semestr.
Jste na univerzitě již dva měsíce. Nepředpokládám, že švédsky hovoříte plynně, ale určitě si dovedete říci o chleba. Jak jste na tom?
Určité základy samozřejmě máme. Na začátku studia je speciálně pro mezinárodní studenty organizován kurz švédského jazyka, kde se však dovíte opravdu jen ty nejzákladnější fráze. Tento kurz trvá asi šest týdnů (semináře jsme měli dvakrát týdně) a to není tak moc, aby se člověk dokázal plynně vyjádřit.
Teď už máme dávno za sebou zkoušku z tohoto kurzu a tak se, po pravdě řečeno, se švédštinou příliš nedostaneme do styku. Většinou se bavíme s ostatními mezinárodními studenty anglicky, přednášky ve škole jsou také v angličtině a na ulici se vám jen výjimečně stane, že oslovíte někoho, kdo by vůbec neuměl anglicky. Takže to člověka příliš nedonutí samostatně studovat. Navíc nám nebylo umožněno v tomto jazyce pokračovat a navštěvovat kurz pro pokročilejší, protože se nám kryly rozvrhy.
Jste rozděleny a zapsány v několika programech. Čtenáře určitě bude zajímat obsah programu.
Z kurzů, které nám byly nabídnuty, jsme si musely zvolit švédštinu (viz výše), která byla povinná pro všechny zahraniční studenty. Neučily jsme se jenom jazyk, ale získaly jsme i základní znalosti o švédské kultuře a společnosti (tyto přednášky byly v angličtině). Kurz byl ukončen zkouškou, která se skládala z jazykového testu a prezentace práce, jejíž obsah se měl týkat nějakého tématu, které bylo probíráno na přednáškách.
Dalším (pro nás nejdůležitějším) kurzem je speciální pedagogika, která trvá 10 týdnů. Tento kurz je rozdělen do pěti částí - každá se zabývá konkrétní problematikou. Takže se každých čtrnáct dní věnujeme něčemu trochu jinému. Jednotlivé "podkurzy" jsou ukončeny závěrečným seminářem, v němž prezentujeme zadané úkoly. Tento kurz se nám velmi líbí, neučíme se jenom teorii, ale dovídáme se mnoho praktických a hlavně užitečných rad, které v naší budoucí praxi určitě využijeme. Součástí tohoto kurzu jsou i tzv. field visits - navštěvujeme různé základní školy, kde můžeme přímo vidět práci učitelů a jejich přístup k žákům, kteří potřebují speciální podporu. Posledním kurzem, který jsme si zvolily, je angličtina - v pondělí nám začíná první lekce.
Za každý kurz by měl student obdržet určitý počet bodů - záleží na délce kurzu - za každý týden je jeden bod. Takže pokud absolvujeme úspěšně všechny kurzy, měly bychom získat celkem dvacet bodů.
Systém výuky na vysokých školách se liší. Zajímal by nás váš názor. Který vám více vyhovuje a proč?
Systém se opravdu liší. Celková organizace výuky je naprosto rozdílná. V České republice navštěvujete všechny předměty po celou dobu semestru a málokdy se stane, že by některý kurz nebyl povinný. Ve Švédsku dostane student nabídku kurzů, může si vybrat, které kurzy bude navštěvovat. Když si vyberete daný kurz, navštěvujete (například po dobu pěti týdnů) právě ten jeden kurz, takže se můžete dokonale soustředit na danou problematiku.
Samozřejmě, že musíte dosáhnout určitého počtu kreditů, takže volba není tak neomezená, ale student má větší zodpovědnost a větší možnost rozhodování, kterou na naší univerzitě postrádáme. Také času na samostudium je zde mnohem víc. Když se něco nestihne v semináři, máte možnost a hlavně čas najít si to samostatně. Záleží z velké části na vás, jak si věci naplánujete. Všechno je jakoby méně hektické, rozvrh je takový, abychom měli dost času na oběd. I prostředí školy je velmi hezké a kultivované - je zde mnoho míst, kde se dá posedět, a na záchodě najdete i mýdlo. To jsou takové důležité detaily.
V ČR je nám ve škole sděleno mnohem více informací, ale zdá se, že na úkor jejich kvality. Víme toho spoustu, ale neumíme všeho využít, hledat souvislosti. Ze školy se vracíme vyčerpáni, na samostudium a aktivní přístup nezbývá energie.
Příjemné je zde také to, že se v jednom kurzu setkáváme s více vyučujícími. Máme dva hlavní učitele, ale často nám přednáší specialisté v daném oboru.
Velice se nám zalíbila skupinová práce, která je uplatňována v kurzu speciální pedagogiky. Jsme rozděleni do studijních skupin, v nichž společně řešíme zadané úkoly, které potom prezentujeme. Všichni jsou zodpovědni za celkové vyřešení problému. Je to úplně něco jiného, než když samostatně zpracováváte seminární práci - učíte se srozumitelně formulovat vlastní názory a také poslouchat názory ostatních, mnohdy se i dobře pobavíte. Není to jenom o studiu, ale také o vztazích.
Také přístup k samostatné práci je odlišný. To, co student napíše, musí umět prezentovat a obhájit - například zkouška ze speciální pedagogiky bude spočívat právě v obhajobě takové práce. Člověka to nutí více přemýšlet, nemůžete si dovolit opsat skripta a nevědět, o co jde. Absolvovaly jsme i seminář o tom, jak takovou práci napsat.
Celkově by se dalo říci, že tady dostáváme více praktických návodů, jak si s věcmi poradit. Vše se tak zdá mnohem jasnější, systematičtější.
Jaký je rozsah využívání vzdělávacích a informačních technologií?
Stručně řečeno: obrovský. Zvláště v kurzu speciální pedagogiky. Každá učebna je vybavena meotarem, který je využíván mnohem více než tabule, vyučující má většinou osnovu toho, o čem mluví, i na fóliích, což je výhodné jak pro něho, tak pro studenty. Využívá se i video, televize. Velké množství materiálu dostáváme od vyučujících, to ostatní si můžeme okopírovat v knihovně. Přístup k materiálům v angličtině není problémem.
Nesmírnou výhodou jsou počítače, které můžeme využívat neustále, protože máme magnetické karty na vstup do školy. Takže když se v neděli ve čtyři ráno rozhodnete, že potřebujete pracovat na počítači, nic vám nebrání.
Velmi musíme ocenit i to, že jsme v několika seminářích byly seznámeny s tím, jak toho, co je nám nabízeno, můžeme využít - jak hledat v katalozích v knihovně, jak využívat počítačové databáze, jak si prostě najít to, co potřebujeme.
Ve vašich studijních skupinách jsou studenti z mnoha států Evropy. Může to být zajímavé. Dovedete si představit podobnou situaci na naší fakultě?
Spolupráce s jinými než českými studenty je nejen zajímavá, ale i přínosná. Kurz speciální pedagogiky navštěvujeme společně se studenty z Belgie, Maďarska, Rumunska, Španělska, Velké Británie a Švédska. Setkáváme se s novými zkušenostmi, nápady, s různým způsobem myšlení. Mnoho zahraničních studentů má tu výhodu, že i doma studují až polovinu kurzu v angličtině, a přitom nemusí být specializováni na jazyky. U nás to není zvykem. Takže jazyk by byl problém číslo jedna. Rovněž přístupnost k materiálům a informacím v angličtině je u nás omezenější. Také nejsme příliš zvyklí na týmovou práci.
Ale kdyby něco podobného probíhalo na naší univerzitě, bylo by to určitě fajn.
Na závěr ještě dvě otázky:
Co byste vzkázaly svým kolegům a kolegyním?
My máme často tendenci podceňovat se. Tady je to hodně vidět - jakmile máme vystoupit před skupinou a něco prezentovat, jsme mnohem nervóznější, stydíme se říkat nahlas vlastní názory, máme problémy je vůbec nějak kultivovaně vyjádřit a formulovat tak, aby byly srozumitelné. Zdá se, že jsme vedeni k tomu kopírovat bez rozmyslu a bez kritiky cizí názory.
Čeští studenti se také často stydí za to, že něco umí, jsou méně aktivní, méně se perou za svá práva.
Jaká doporučení dáte svým učitelům a vedení fakulty či univerzity?
Jasnost, stručnost, výstižnost. A možná aby studentům více věřili, dávali více prostoru pro diskuse, snažili se být flexibilnější. Chybí nám i propojení teorie s praxí.
Dnes jsme hovořili spíše o "pracovních" záležitostech. Máte možnost poznávat město, jeho okolí, Švédsko i ostatní severské země. Na to se vás budu ptát příště. Děkuji vám za vaše odpovědi a přeji vám příjemný pobyt.
Obvyklé otázky kladl prof. RNDr. Karel Kapoun, CSc.,
děkan Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.