Tak si myslím...
 
 
Jsou věci, na které myslíme rádi a pořád. Věčná, vděčná témata... Například ženy - muži, sex - manželství nebo třeba mládí - stáří. A to i když víme, že už nic nového nevymyslíme a že to vlastně nikdy nedomyslíme až do konce. Často se takto vážně - nevážně zabývám otázkou, jaká že je ta dnešní mládež.

Odborníci na základě průzkumů vyvodí třeba takové závěry: mládež je dnes velmi pasivní, ráda se baví, konzumuje, vyhýbá se problémům, konfliktům.

Pokud to poměříme ideály, které se donedávna s mládeží spojovaly, vyjde nám z toho odsudek: kdysi byla mládež tvořivá, byť i bořivě. Ale ta dnešní už nerevoltuje. Odborníci mluví o trendech: mnozí mladí jsou tlustější než jejich rodiče, mnozí nedosahují takového vzdělání jako jejich rodiče, mnozí mají (přiznejme že oprávněný) pocit, že se nebudou mít líp než jejich rodiče. Ptám se: Kde zůstal pokrok, kam jde vývoj?

Často se v mládežnických generačních vlnách střídaly avantgardy s konformismem. Že by dnešní mládež opět prodělávala porevoluční kocovinu? Jak příznačné jsou ty staré pohovky a pohodlné "fotrovské sedačky" v mládežnických rockových klubech! Přesně tak jako televizory v hospodách jejich taťků.

Nechci udělat zkratový závěr: A takoví jsou všichni! Spíš bych chtěl varovat: Tím jsou ohroženi všichni! A popíchnout: Aby vás náhodou co do aktivity nepředběhli geronti! Mají ostatně celý letošní rok svátek.
 

Dr. Vladimír Šiler