Každý rok 28. března si připomínáme výročí narození génia našeho národa J. A. Komenského. Letošní 407. výročí nám poskytuje příležitost zamyslet se nad jeho odkazem v naší současné společenské situaci.

Nejde o historický výklad, ale o závažný problém, jak se u nás utváří školsko-politický program a jaké jsou jeho důsledky pro naši univerzitu. Každá současnost má svou minulost a svou budoucnost. Minulost lze poznat, dá se falšovat, ale nedá se změnit. Budoucnost lze hypoteticky předvídat, ale nelze ji poznat, protože zatím neexistuje. Proto nám nezbývá nic jiného než usilovat o to, abychom tím, co uděláme dnes, neohrožovali zítřek. Říká se tomu zodpovědnost k následujícím generacím.

Podobně uvažoval Komenský, když se rozhodoval, čemu se bude věnovat, jak prožít svůj život, aby neusiloval o cíle malé, omezené, které nepřesáhnou jeho vlastní život. Ačkoliv byl jeho život spíše sérií krátkých radostí, ale více sérií tragických důsledků tehdejších společenských otřesů, temných sil válek a mocenských střetů, nepřestal Komenský usilovat o "světlo". Toto světlo se mu stalo symbolem naděje, hlubinou bezpečnosti, Božím vlivem, lidským poznáním a mravností. Světlo bylo vším, co umožňovalo lidské štěstí, dobro a důstojný život každého jedince. Toto "světlo" však nepřichází samo od sebe, každý člověk o něj musí usilovat, chránit je, neboť je základní orientací ve světě stínů a temnot.

Komenský věděl, že uspořádání věcí lidských, společenských je nedokonalé, mnohdy špatné a odporuje lidské důstojnosti. Hledal prostředky, jak tento stav změnit. Nacházel je ve vědění-filozofii, v uspořádání křesťanské víry-teologii, v poznání přírody a člověka, ale také v mocenské politice, v porozumění a v míru. Všechny tyto jmenované prostředky, podle Komenského, sjednocuje výchova a vzdělávání, škola a učitel. Naučil se těchto prostředků využívat jako žák, student, duchovní, ale také jako vyhnanec, člověk pronásledovaný nepřáteli i osudem. Stal se učitelem, duchovním správcem a rádcem potřebných. Systematizoval vědění ve své době, napsal první českou pedagogiku-didaktiku, zpracoval řadu oblíbených učebnic, mnoho traktátů a jiných spisů. Stal se pedagogem právem uznávaným na celém světě - Učitelem národů. Snažil se vydat své syntetické celoživotní dílo, sedmisvazkovou "Obecnou poradu o nápravě věcí lidských". Ani jemu, ani jeho potomkům se to nepodařilo. Trvalo tři sta let, než se podařilo toto unikátní dílo vydat. V češtině bylo vydáno teprve při příležitosti světové konference ke 400. výročí narození J. A. Komenského v Praze. Další světová setkání k tomuto výročí v celém světě velmi podrobně zhodnotila odkaz J. A. Komenského pro naši budoucnost.

I naše univerzita, tehdy vznikající, se přihlásila k odkazu J. A. Komenského vydáním Sborníku, který svědčí o tom, že učitelé promítají odkaz Komenského do své pedagogické i vědecké práce.

Každým rokem se naskýtá příležitost k uplatňování velkého odkazu, protože "náprava věcí lidských" není už jen výzvou, ale nutností. Naplňování odkazu J. A. Komenského se stejně jako učitelů týká i studentů. Mělo by být naší společnou ctižádostí, aby se Ostravská univerzita stala Univerzitou J. A. Komenského. Slovenská republika ji má.

Vladimír Krejčí
katedra pedagogiky PdF

Myšlenky Komenského

Pedagogické sentence J. A. Komenského jsou určitými rčeními a úslovími, která charakterizují jeho humanitu a etiku života. Neplatí jen ve škole. Pedagogické sentence nejsou určeny jen učitelům a dětem, ale všem, kteří chtějí být opravdovými lidmi.

• Nebýt dobře vychováván je spojeno s největším nebezpečenstvím. Konečně je to věc svrchovaně nebezpečná, nejsou-li člověku vštěpovány prospěšné předpisy životní hned od kolébky.

• Nelze nalézt člověka tak nenadaného, aby mu vzdělání nepřineslo vůbec žádné zlepšení.

• Školou dokonale účelnou nazývám tu, která je pravou dílnou lidí, kde všichni všemu a všestranně mají býti vyučováni.