Ostravské sídliště za rumunské hory vymění na pět měsíců třiadvacetiletá učitelka Kateřina Kučová z Ostravy-Zábřehu. Když v létě s přáteli cestovala po tamních krajích, setkala se totiž v jedné vesnici s českým učitelem z Rožnova. "Když zjistil, že jsem z oboru, začal mne přemlouvat, abych jej zastoupila," vzpomíná.
Přesto na podzim čerstvá absolventka Pedagogické fakulty Ostravské univerzity nastoupila do základní školy ve svém rodišti. Po čtyřech měsících však podala výpověď. "Nevyhovovala mi. Raději jsem odešla, než abych do školy chodila vystresovaná." Znovu tedy oprášila myšlenky na Rumunsko.
"Budu učit děti v obci Svatá Helena, ležící v oblasti Banát, asi pět set kilometrů západně od Bukurešti. Půjde o potomky českých vystěhovalců ze začátku devatenáctého století. Stále se tam udržuje staročeština, takže s domluvou nebudou problémy," popisuje dívka, která sice ovládá ještě angličtinu ruštinu, ale z rumunštiny pochytila jen několik základních výrazů. Strach z neznámého prostředí prý nemá. Podle vyjádření lidí, kteří již v Rumunsku za katedrou stáli, je v tamních vesničkách učitelství velmi vážená profese. "Zřejmě budu učit český jazyk, výtvarnou výchovu, a pokud se zakládají informace o vybavenosti tříd počítači na pravdě, tak i výpočetní techniku. Jakmile ale začnou jarní polní práce, bude zřejmě polovina třídy chybět," usmívá se. Ve volném čase se touží naučit jezdit na koni, péct chleba a poznat domorodé zvyky. Největší pozor si však musí dát na pastevecké psy. "Nedostávají prý od pastevců moc nažrat, a jsou proto hrozně krvežízniví. Musíte mít klacek a doufat, že se ve svém hladu zakousnou do dřeva a ne do nohy".
Rodina i přítel jí v cestě nebrání. Matka při její první prázdninové cestě nemohla hrůzou ani spát, ale nyní se s dceřinou touhou po nové životní zkušenosti smířila. "Přítel sám hodně cestuje, takže mne ještě naopak podpořil. V obchodě má být i telefon, snad se tedy dovolám. A budu psát dopisy," plánuje a přiznává, že si moc zavazadel nesbalila. "Volných chalup je ve vesnici dost, v jídle jsou domorodci soběstační, takže od nich nějaké odkoupím a nebojím se ani přiložit ruku k dílu. Sice tam jsou v zimě kruté mrazy a v létě hrozná vedra, ale nejsem přece žádná padavka."
Josef Gabzdyl