Směřujeme k učící se společnosti
 
 
Motto - z elektronické korespondence:
xmalino@post.cz
1. unora 1999 16:36
Karel.Kapoun@osu.cz
Svedsko
Vazeny pane dekane,

nejdrive bychom se chtely omluvit za zpozdeni nasi prvni zpravy. Nyni uz je vse v poradku, a proto nebude problem posilat Vam informace o nasem studiu zde pravidelne.

Nyni neco o vybaveni skoly. Skola je moderne vybavena budova. Kazdy student si musi koupit magnetickou kartu, se kterou ma kdykoliv pristup do budovy a vyhranenych mistnosti, protoze v budove je velke mnozstvi mistnosti urcenych studentum k samostudiu bud ve skupinkach, nebo jednotlive. Dale je tady velke mnozstvi pocitacu, ktere jsou studentum volne k dispozici.

Zpravy Vam budou kazdy tyden posilat devcata, ktera tim budeme postupne poverovat.

S pozdravem Tereza Malinova, Jitka Hermova
studentky PdF OU, tc. Jonkoping

 

Na přelomu tisíciletí se objevuje celá řada úvah o tom, jak bude společnost 21. století vypadat. Hovoří se o informační společnosti - společnosti, v níž hlavní úlohu budou hrát informace.

Vyučovat je umění. Nic nemůže nahradit vyučování s osobním kontaktem mezi učitelem a žáky. Přesto bychom se měli snažit co nejlépe využít probíhající mediální revoluci. Díky novým technologiím vznikají nové nástroje výuky ve třídách, laboratořích, ale i doma a na cestách:

Studenti i učitelé se za pomoci těchto nástrojů mohou stát badateli. Učitelé pak žákům ukazují, jak hodnotit a efektivně využívat poznatky, které žáci sami shromáždili. Tyto postupy mají mnohem blíže k situacím v reálném životě než tradiční postupy předávání informací ve školách. Jsme svědky toho, jak se ve školních třídách rodí kvalitativně nové vztahy.

Hybnou silou současných reforem bude, a už dnes je změněný globální trh práce, který na absolventy škol klade nároky, nezvládnutelné bez pomoci dobré znalosti informačních a komunikačních technologií. Klíčovým slovem v této souvislosti je konkurence.

Na předních univerzitách obvykle preferují použití informačních a komunikačních technologií pro aktivní vlastní učení se studentů. Aplikace informačních a komunikačních technologií není samoúčelnou akcí, ale opírá se o moderní pedagogické teorie aktivního učení se; informační a komunikační technologie nejsou posuzovány v izolovaných vazbách a vyučovány jen v malém počtu předmětů, ale jsou promyšleně integrovány do celého systému vzdělávání.

Poznámka:

Na mezinárodní konferenci RUFIS'98 v Mexiku přednesl rektor pořádající univerzity Regiomontana v Monterrey referát s názvem Looking into the future, ve kterém přednesl základy rozvojového plánu univerzity. Ocitujeme myšlenku, která vyjadřuje i náš názor na přístup ke vzdělávání:
Potřebujeme si osvojit nové informační a komunikační technologie tak, abychom udrželi krok s ostatními a zůstali konkurenceschopní. Svět kolem nás se mění příliš rychle a problémem je dokonce i porozumět, kam směřuje. Stojíme tváří v tvář velké změně v chápání role učitele v učebně. Učitel by měl přijmout myšlenku, že jeho třída se nestává místem pro výuku pouze studentů, ale i profesorů.

Všechny předměty jsou transformovány tak, aby rozvíjely výuku zaměřenou na rozvoj kompetencí (základních, profesionálních a personálních). Na používání informačních a komunikačních technologií je nahlíženo jako na strategický podpůrný nástroj pro prosazení těchto nových výukových modelů. Protože jazykem Internetu je angličtina, je její znalost vyžadována pro všechny akademické hodnosti a studenti musí dosáhnout před absolvováním nejméně 500 bodů v testu TOEFL.

V předchozím odstavci je uvedeno, že plán výchovy studentů je založen na teorii klíčových kompetencí - Key Competencies. O kompetencích (oprávnění, kompetence, způsobilost, schopnost, kvalifikace, kvalifikovanost) něco napíšeme v příštím čísle Listů.

Znalosti založené na nejnovějších výzkumných a alternativních výkladech dosavadních poznatků mohou být prostřednictvím informačních a komunikačních technologií v okamžiku rozšířeny do celého světa. Vědomosti jsou neustále obměňovány nebo tak rychle zastarávají, že šiřitelé těchto vědomostí, tj. učitelé, nemohou vždy s nimi držet krok.

Vědomosti nejsou statické, nýbrž dynamické a přenášejí se v informační společnosti rychlostí světla. Rostou v obrovském měřítku a kladou nové požadavky na současné i budoucí učitele. Je nutné přehodnotit tradiční pohled na úlohu učitele. Role učitele jako nositele a prostředníka výuky musí být rozvíjena současně se zaváděním moderních technologií do vzdělávání, protože narůstají požadavky na třídění informací a převádění informací na použitelné znalosti. Učitel bude muset být svým žákům průvodcem a partnerem. Nový pohled na tradiční rozdělení rolí učitele a žáka a studenta je nezbytný, pokud mají ti, co se učí, přebírat velký podíl odpovědnosti za své vzdělání a mít možnost prokázat větší samostatnost ve výuce.

V současnosti by tomu tak mělo být u vysokých škol, kde odpovědnost za učení leží na každém jednotlivém studentu, učitel má být pomocníkem a zdrojem inspirace. Podobný přístup se očekává i v ostatních vzdělávacích zařízeních. Děti a mladí lidé potřebují průvodce výukou ve větší míře než dospělí, starší účastníci výuky požadují větší svobodu a samostatnost.

Žáci musí být vedeni k používání moderních technologií ve všech předmětech. Vyžaduje to zvýšené úsilí od učitelů na všech úrovních. Musí zvládnout uživatelsky možnosti a nabídky nástrojů informační technologie ve výuce a rozpoznat význam těchto nástrojů pro didaktické a pedagogické principy každého předmětu.

Pro zvyšování kvalifikace učitelů v oblasti informačních a komunikačních technologií je nutné vytvořit prostor pro soustavné doškolování, a to na každém stupni a pro různé úrovně vzdělání pedagogů.

Jak už bylo zmíněno, zavedením informačních a komunikačních technologií lze očekávat změněnou úlohu učitele. Například u dálkového studia nebude nutné, aby byl učitel přítomen po celou dobu vyučování. Hodnocení učitelské práce jako hodin přípravy, vyučování a dalších prací ztratí svůj význam. Bude těžké rozhodnout, kdy se učitel věnuje přípravě, kdy učí a kdy zkouší. Podmínky na pracovní dobu učitele se změní, například na základních školách se postupně přizpůsobí poměrům na univerzitách.

Z tohoto pohledu je třeba přehodnotit koncepce výchovy a vzdělávání pedagogů. O svoji úloze v procesu přeměn by měli přemýšlet pracovníci naší Pedagogické fakulty na všech úrovních. Roli studentů vidíme v aktivním podněcování těchto změn.
 
 
Bylo čerpáno z materiálů:

Karel Kapoun, Jana Kapounová