Uèitelé na vysokých umìleckých kolách uvaují o tom, jak vzbudit v mladých studentech hlubí vztah k souèasnému umìní. Jeden z nejosvìdèenìjích prostøedkù je vlastní pokus o umìleckou tvorbu. To jistì souvisí s pìstováním originální a pùvodní pøedstavivosti od samých zaèátkù práce se studentem. Jak objevit zasuté prameny fantazie, jak otevøít vnitøní zrak, jak nás to poèátkem století uèil F. X. alda?
K tomu by mìly napomáhat pracovní dílny - workshopy - poøádané pøímo na vysokých umìleckých kolách. V pøípadì katedry výtvarné výchovy PdF Univerzity Palackého Olomouc to jsou víkendové tøi dny, kdy je stará historická budova prázdná. První workshop, podpoøený vnitøním grantem univerzity, se konal v listopadu 1996. Tøi oddìlené skupiny studentek a studentù pracovaly tøi dny od rána do veèera pod vedením tøí renomovaných pedagogù z Prahy: Borise Jirkù (VUP), Jiøího Lindovského (AVU), Jiøího Kornatovského (PdF UK).
Studenti hodnotili tento záitek s nadením. Pøedevím bylo velmi významné, e mohli bez pøeruení výtvarnì pracovat tøi dny za sebou a zakusit záitek koncentrované tvorby. ádná pøednáka, ádná zkouka, ádné starosti nezasahovaly do rozvoje jejich schopností a pøedstavivosti - a ten byl vskutku prùkazný, rychlý, dìl se takøka skokem o nìkolik tøíd výe. Druhým záitkem je kontakt s vynikajícími umìlci a konzultace s nimi, jejich vedení a rady. Tøetím neocenitelným výsledkem je rozíøené poznání vlastních schopností, o kterých vùbec mladí úèastníci nemìli tuení.
Kdy srovnáme takovou tvoøivou a entuziazmem nabitou atmosféru se situací na vysokých umìleckých kolách za doby studia dneních uèitelù, je to v pøímém protikladu k tomu, co jsme proívali. V letech nadvlády totalitního reimu existoval jen jeden povolený umìlecký smìr - socialistický realismus. Nepøipoutìl se jiný samostatný postoj, a u vùbec ne u studentù. Studenti nejen e nesmìli vystavovat, ale byly proti nim pouity sankce, nìkdy to konèilo vyhozením ze koly. Vyuèující o jejich umìleckém vývoji a názorech nevìdìli, ale ani nechtìli vìdìt, nebo se museli dret programu, daného nejsilnìjí stranou.
Kdy nový svobodný duch zavál na vysoké koly, vznikaly projekty, jak uskuteènit, o èem se nám v naich studentských letech ani nesnilo. K tomu samozøejmì pøispívá daleko irí informovanost, volné otevøení hranic, poznávání kultur a duchovních smìrù ji bez elezné opony. Studenti mají velký zájem o filozofii, psychologii umìní, o rùzná duchovní hnutí, uvaují daleko prunìji a s vìtím pøehledem, mají monost vystavovat ji od prvního roèníku na V. Výstavy a akce si sami organizují, dokonce na nì zvou své pedagogy a v duchu spoleèné spolupráce na spoleèných cílech jsou nositeli nové etiky. I tato pøehlídka práce studentù ve workshopu volné fantazijní kresby byla instalována studentkami. Pøedstavuje výbìr ze dvou dílen vedených magikem a kouzelníkem kresby Jiøím Kornatovským. Na prvním tématu se dohodl hned po setkání s kroukem studentù. Mìl jich tehdy asi deset vèetnì jedné hostující studentky z katedry výtvarné výchovy PdF UK Praha, jeho ákynì. Téma andìlù padlo prý samo a ihned, jakoby sesláno do jejich prostoru. Zaèínali tím, e kreslili akt v ivotní velikosti v postoji andìla. Ale u pøitom zaèalo to nevysvìtlitelné tajemné pùsobení mistra - uèitele. Jak Kornatovský dosáhl maximální koncentrace zúèastnìných na vnitøní imaginaci, zùstává skryto a nedostane se nikdy do skript. Ani natoèený videozáznam neodhaluje nic z jeho postupù jako uèitele, nebo dovolil kameramanovi vstup a posledního dne pøi ukonèování workshopu. Prostì koncem jeho tøídenního pùsobení se tato dílna pøedstavila neobvykle velkými volnými kresbami, je pøekvapovaly kulturou techniky i osobitostí výtvarného názoru.
O rok pozdìji jsme Jiøího Kornatovského pozvali na workshop, kde vedl celkem 35 studentek a studentù. I kdy jsem jako organizátorka byla témìø stále v jeho patách, musím doznat, e to zvlátní kouzlo, kterým vyèaroval z pøedstavivosti úèastnic a úèastníkù tolik dobøe provedených velkoformátových kreseb, mi zùstává dodnes nevyøeenou záhadou. Sám nazval téma spoleèného snaení prostì: "Horizontály - vertikály".
ivì si vybavuji, kterak hodinu pøed zahájením práce se studenty bloudil Kornatovský s nepøítomným pohledem po uèebnách, chodbách a dílnách naí støedovìko renesanènì barokní katedry. Tie a soustøedìnì prohledával vechny kouty, obèas se vynoøil tu s døevìnými litami, tu s provazovými a kartáèovými rohoemi v rukách a okamitì zmizel za lesem taflí a prken v uèebnách.
Ale pøi zaèátku workshopu si pozval vechny studenty a jeho promluva byla pøesná a konstruktivní. Hovoøil o tom, e zatímco pøedchozí téma bylo romanticky vzepjaté a mystické, chce obrátit pozornost studentù k potøebì øádu a vyích cílù, které dnení doba a ivot potøebují zrovna tak, jako výtvarné umìní. Pak prostì ukázal na nìkolik modelù, které do kadého ateliéru nainstaloval a poádal studenty, aby vytvoøili volnì komponované varianty na systémy vertikál a horizontál, které sestavil z latí, dlouhých lit, døevìných rohoí nebo velkých pletených rohoí z provazù, které nael pøed hlavními vstupy budov na èitìní bot.
Vznikly série velmi osobitì pojatých variant. Protoe ale dalí fáze probìhla za pouití daleko ménì slov, mohlo by se toto soustøedìní také docela dobøe nazvat koncentrací na ticho. Moná, e v tom je skrytý smysl práce uèitele. Moná, e koncentracemi na ticho jsou ohromné èernì sametovì záøící kresby Jiøího Kornatovského, které povìsil do bìlostné univerzitní galerie Student. Jsou tøi - kadá na jedné stìnì, jako by sem odedávna patøily - pøesnì vyplòují jejich formát. Poèet tøí je ostatnì pradávné magické èíslo. Zakladatel Hermitu v Plasích o své práci nemluví rád. Nemluví ani o spoustì výstav, které mìl v zahranièí. Jeho dílo je dostateènì silné svým výrazem a snad je i neverbálním vysvìtlením onoho podivuhodného zázraku, který jsem dvakrát na vývoji studentù kresby zaila. Prostì jde od známého k tomu velkému Neznámému, jinými cestami - za vnìjím zrakem.
Dana Puchnarová