Pøítomnost a perspektivy technického vzdìlávání
 

Vše, co se až doposud v oblasti technického vzdìlávání a výchovy v èeském základním školství událo, je tìsnì spjato s technickým, hospodáøským a kulturnì historickým rozvojem naší zemì uprostøed Evropy stejnì jako se zájmy, potøebami a životními hodnotami spoleènosti.

Tuto vzájemnou podmínìnost zdùrazòuje J. J. Salomon v knize Technologický údìl. Uvádí: " Spoleènost je modelovaná technickou zmìnou a technická zmìna je tvoøena spoleèností. "Technika a její pronikání do všech oblastí lidského života, tedy i do našeho soukromí ovlivòuje dnes více než kdy jindy zpùsob myšlení i jednání každého èlovìka a výraznì modeluje jeho životní styl na prahu nového tisíciletí.

Nelze proto neustále pochybovat o tom, zda technika a vše, co s ní v bìžném životì souvisí, má èi nemá být souèástí pøípravy dnešní mladé generace. "Postavit se tváøí tváø technické zmìnì a lépe pochopit to, co ji tvoøí ve vzájemném pùsobení technologických a spoleèenských faktorù", pokládá J. J. Salomon za významný úkol výchovy a vzdìlávání ve všech civilizovaných zemích.

Prioritním cílem výchovného systému je vzájemné smíøení rùzných typù vìdìní a rùzných kultur tak, aby nedošlo k vyostøení situace ve spoleènosti, kdy na jedné stranì budou specializovaní technici lhostejní k hodnotám humanismu a na stranì druhé literáti, umìlci, stále více odcizení technickým zmìnám, nevnímaví k novým problémùm, které z tìchto zmìn vyplývají. Hlavní problémy spojené s technickou gramotností mladé generace se týkají otázky, jak koncipovat pružný poznatkový systém z oblasti techniky v širším integrovaném pojetí tak, aby žáci byli schopni nahlédnout do složitých vztahù mezi technikou, ekonomikou, pøírodou, kulturou a pochopili lépe smysl vlastního života a svùj díl odpovìdnosti za dnešní svìt.

Proto pøi plánování nového kurikulárního modelu technického vzdìlávání musí být jasnì vyjádøen jeho pøínos pro celostní rozvoj žákovy osobnosti v návaznosti na zákonitosti dìtského vývoje a na zájmy a potøeby spoleènosti ve vztahu ke svìtu jako celku.

Jak tyto pøedstavy úspìšnì realizovat pøímo v praxi škol je dalším dosud nevyøešeným úkolem, který souvisí s kvalitou a adekvátností pøípravy uèitelù v uvedeném smìru.

Politické a hospodáøské zmìny po roce l989 ukonèily letitou izolaci tehdejšího Èeskoslovenska a v krátké dobì se nám otevøel pestrý svìt informací a mezinárodních kontaktù na všech úrovních. To podstatnì ovlivnilo také zmìny v oblasti školství, kde byly realizovány rozsáhlé strukturální a koncepèní zmìny.

První snahy ve výchovì a vzdìlávání smìøují pøedevším k demokratizaci a humanizaci èeského školství. Jsou preferovány humanitní obory, výuka cizích jazykù a zavádìny nové pøedmìty výchovného charakteru: rodinná, obèanská, dramatická, ekologická a sexuální výchova. Ze zahranièí pøichází do našich škol oživení v podobì tradièních i zcela nových alternativních pøístupù k výchovì a vzdìlávání.

Pøechod na tržní hospodáøství a zavádìní moderních technologií do výrobní i mediální sféry pøináší øadu výhod, spotøebních požitkù a nových profesních možností, ale zároveò obavy z techniky, stresové situace a problémy spojené s uplatnìním èlovìka na trhu práce, se zpùsobem využívání volného èasu mladých lidí a jejich životní orientací.

Vzhledem k tomu, že vìtšina uvedených problémù souvisí s technikou a pracovní èinností èlovìka, oèekávala by se ze strany pracovníkù zodpovìdných za resort školství výraznìjší iniciativa smìøující ke kvalitativnì nové koncepci technického vzdìlávání a výchovy, která by reflektovala zmínìné problémy ve vztahu k životu dnešních dìtí.

Bohužel ani jeden ze tøí schválených vzdìlávacích programù nepøinesl výraznìjší obsahové a koncepèní zmìny, které by reflektovaly vývoj posledních let. Naopak v rámci úzce pojaté humanizace se objevily nezdùvodnìné snahy omezit technické vzdìlávání a redukovat èasový prostor pro technicky orientované pøedmìty v rámci všeobecného vzdìlávání.

Tento jev lze uvést jako pøíklad vytváøení disproporcí mezi reálnými požadavky života a pøípravou žákù ve škole. H. Arendtová charakterizuje známou skuteènost slovy: "Protože svìt je starý, vždy starší než dìti samy, uèení se vždy obrací k minulosti bez ohledu na to, jak se lidské živobytí realizuje v tom, co je pøítomné." Nové integrované pojetí technického vzdìlávání musí vycházet z aktuálních situací praktického života, v nichž se technika stále více prosazuje a staví žáky pøed subjektivnì nové problémy. Dìti vždy zajímá, co se kolem nich dìje, proè a jak vìci kolem nich vznikají a fungují, kdo a kde je zhotovuje, jakému úèelu slouží a co se s nimi stane, až pøestanou fungovat.

Ke støetu dítìte se svìtem techniky dochází záhy v nejrùznìjších situacích a etapách jeho života. Každodenní kontakt dìtí s všudypøítomnými technickými produkty a jevy mùže mít nekoneèné množství podob a také nepøedvídatelných úèinkù na psychiku dítìte, a tím také na jeho chování a jednání ve vztahu k okolnímu svìtu.

Z takového pohledu existují dvì možnosti, buï ponechat vstup dítìte do svìta techniky náhodì, nebo zpøístupnit mladé generaci základní technickou gramotnost v rámci všeobecného vzdìlávání. Víme, že dnešní žáci by mìli být adekvátnì pøipraveni na život v technologicky vyspìlém prostøedí pøíštího tisíciletí, protože správnì tušíme, že se nevyhnou problémùm, které jim nyní bezstarostnì pøipravujeme. V dospìlosti budou postaveni pøed celou øadu technologických, ekologických, sociálních, etických a dalších problémù, jejichž øešení bude záviset nejen na kvalitì a šíøi znalostí, ale hlavnì na schopnosti pružnì je využívat v souladu s etickou zralostí každého èlovìka zodpovìdného za vlastní rozhodnutí a jednání.

Proto již v dìtství musí být rozvíjeny ony jedineèné univerzální schopnosti, které jsou uloženy v tvùrèím potenciálu každé lidské bytosti a které nelze rozvíjet jiným zpùsobem než pøímým kontaktem se skuteèností, aktivní úèastí v tvoøivém procesu.

Kritický pohled na nesystematické technické vzdìlávání v našem školském systému se vyhrotí zvláštì, srovnáváme-li je v daném smìru s okolním svìtem. Mezinárodní setkání vìnované technologickému vzdìlávání a výchovì, které se konalo ve švédském Linkopingu v roce l996, potvrdilo, že témìø ve všech civilizovaných zemích svìta probíhá obsahová a didaktická transformace technologicky orientovaných pøedmìtù. Transformaèní proces je obvykle finanènì podporován vládními úøady zodpovìdnými za perspektivní rozvoj školství - pøíklad Velké Británie, Spojených státù a dalších.

Z takového pohledu nás skuteèná transformace v této oblasti vzdìlávání teprve èeká. Bohatá øemeslná a prùmyslová tradice, pøísloveèná pracovitost a tvùrèí invence èeského národa nás zavazuje v zapoèatém díle pokraèovat a pøispìt tak ke kvalitì života ve spoleèné Evropì.

PaedDr. Hana Vaòková, CSc.,
PaedDr. Vladimír Vanìk, CSc.

Katedra technické a pracovní výchovy PdF OU