Platí jetì dnes pravidla sluného chování? Kolik mladých lidí zná etiketu? Co víme o správném oslovování, stolování, oblékání...? A odkud máme získávat tyto informace? Pojïte se uèit s námi!
Èlovìk mezi lidmi
Zásada è. 1:
Neoslovujte své uèitele na chodbì nebo na ulici. Potøebujete-li nìco
vyøídit, navtivte je v jejich pracovnì. "Dobrý den, pane..." Nemùete
si za ádnou cenu vzpomenout na titul svého uèitele? Rudnou Vám tváøe a
dìlá se Vám temno pøed oèima od pøemýlení, jak z této trapné situace "vybruslit"?
Postupujte podle dalích zásad.
Zásada è. 2:
Kdykoli vstupujete do dveøí pracovny, pøeètìte si vizitku a zapamatujte
si titul.
Zásada è. 3:
Máte-li krátkou pamì a bìhem dùleitého rozhovoru o tøetím termínu
zkouky zapomenete, e jste nìco èetli na dveøích, v titulu nikdy nepøidávejte.
Kdy u jsme se dostali ke dveøím, na chvíli se u nich zastavíme.
Zásada è. 4:
Do místnosti vcházíme a po zaklepání a na vyzvání. Máme-li klobouk
na hlavì, cigaretu v ústech èi ruce v kapsách, jsme nesluní. Po vstupu
následuje pozdrav. Pozdravem o sobì vytváøíme první dojem, je odrazem vnitøku
naeho "já".
Zásada è. 5:
Chceme-li odcházet s termínem zkouky v kapse, zdvoøile pozdravíme.
Poplácání, zamávání nebo vztyèení ruky u nás nepøichází v úvahu, proto
vyuijeme pozdravu verbálního. "Rukulíbám" nebo "K budování a obranì socialistické
vlasti buï pøipraven!" se u dnes "nenosí", postaèí pouhé "Dobrý den".
Vcházíme-li do dveøí cizího území, je poøadí zdravení jasné. Ale kdy jdou
dva lidé po chodníku, platí:
Zásada è. 6:
První zdraví ten zdvoøilejí. Èasto se vyuívá kombinace zdravení verbálního
s neverbálním, co znamená, e k pozdravu mùeme pøidat i podání ruky.
V tomto pøípadì nám pomùe dalí zásada.
Zásada è. 7:
Ruku podává jako první ta osoba, která je spoleèensky významnìjí.
Nadøízený podává ruku podøízenému, ena mui. Ale pozor, je-li mu o mnoho
let starí ne ena, vyjádøí mu ona úctu tím, e podá ruku a jako druhá.
Stisk ruky nemá být dlouhý a má být støednì silný. Tiskneme celou ruku,
ne jen prsty, nebo dokonce koneèky prstù. Nikomu není jistì pøíjemný stisk
druhu "leklá ryba".
Podle Václava astného, který se zabývá pravidly moderní etikety, èlovìka, kterého potkáme mimo pracovní prostøedí (v naem pøípadì mimo akademickou pùdu), nemusíme oslovovat jeho titulem. Ocitnete-li se tedy v situaci, kdy potkáte svého uèitele na houbách, není vhodné reagovat slovy: "Tak co, pane docente, rostou, rostou?"
A na závìr? Dodrování naeho "sedmera pøikázání" vám zajistí vhodné chování èlovìka mezi lidmi.
Kateøina Krèmáøová FF OU, 3. roèník