Dne 4. listopadu se v Univerzitním knihkupectví konal køest knihy
prof. Svobody Z obzoru tvorby. Kmotrou knihy byla kancléøka Ostravské univerzity
doc. Mrhaèová, laudatio dreli dva kolegové prof. Svobody dr. Zelinský
a dr. Petr. V rámci novì vytváøené tradice pøedcházela køtu veøejná univerzitní
pøednáka prof. Svobody s tématem Masarykova Èeská otázka a její kontexty
literární, filozofické a ideologické. O èem prof. Svoboda hovoøil? Pokusme
se jeho pøednáku pøiblíit ve zkrácené verzi.
Masarykova Èeská otázka
Masarykova Èeská otázka pøedstavuje dílo, které vyvolalo diskusi a polemiky u v okamiku svého vydání v r. 1895 a diskuse kolem tohoto díla trvají s rùznou intenzitou v podstatì dosud.
Jde o dvojí aspekt této problematiky, je tu aktuální zøetel: Masaryk pøi koncipování Èeské otázky vycházel z tehdejí situace, hledal odpovìï na krizové jevy své doby, svìdèí o tom mimo jiné i jeho sta Nae nynìjí krize. Je tu vak i hlubí motivace, která vyvìrá z podstaty Masarykovy filozofie dìjin, z jeho pøesvìdèení, e dìjiny národù se odvíjejí podle "urèitého plánu", e se v nich odráí pùsobení konkrétní ideje. Masaryk osvìdèoval mimoøádný smysl pro kontinuitu tématu a ideje, platnost idejí se mu potvrzovala v samotném historickém vývoji, fascinovala ho na idejích schopnost uchovávat hodnoty navzdory promìnám svìta. Masaryk tak vedl dialog hned na nìkolik stran, v neposlední øadì kladl otázku i sobì, aby si ujasnil názor na èeskou minulost a nael tak podnìty pro vlastní politickou aktivitu. Jedna z prvních otázek, kterou si zde kladl, se snaila osvìtlit vznik národního obrození. Tento jedineèný proces v naich dìjinách chápal jako pokraèování ideálù èeské reformace. Pøedstavitelé národního obrození navazovali na Husa, Jednotu bratrskou, na Komenského. A nejen to, ale i na podnìty, které pøily v té dobì k nám z nìmecké filozofie a z osvícenství. Byla to vlastnì pøirozená splátka za to, co Evropa získala od èeské reformace. Tzv. fenomén èeství trvá tedy díky kontinuitì s národní minulostí a díky schopnosti vstøebat do sebe výsledky tehdejího evropského filozofického mylení. Tato spojitost mezi národními kulturami je podle Masaryka moná, jsou-li zaloeny na hodnotách lidskosti. V této souvislosti se ukazuje jako zvlá podnìtný vliv nìmeckého filozofa Herdera, hlavnì jeho dvou dìl Ideje k filozofii dìjin lidstva a Dopisy k podpoøe lidskosti. Polemika, která vzápìtí po vydání Èeské otázky vznikla, se soustøedila na Masarykovo tvrzení, e národní obrození je pokraèováním èeské reformace; proti nìmu vystoupil Josef Kaizl, toto tvrzení nebyli ochotni zcela pøijmout ani literární historici jako Jaroslav Vlèek nebo Jan Jakubec, zpochybnil ho dokonce Jaroslav Goll, neztotonil se s ním zcela A. Novák aj. Pøedevím vak proti nìmu polemicky vystoupil Josef Pekaø. Na Masarykovu stranu v té dobì se postavil Jan Herben. Diskuse pokraèovala dále a do konce druhé svìtové války, Masarykùv výklad národního obrození byl pøedmìtem kritiky katolicky orientovaných literárních badatelù (Strakoe, Vyskoèila, Vaici).
Masarykova Èeská otázka tak patøí k nejdiskutovanìjím dílùm tohoto druhu v naem kulturním ivotì. Masaryk se sám k této problematice vracel, jednak polemizoval se svými kritiky a jednak formulaci své teze dále domýlel, jak o tom svìdèí jeho úvaha na toto téma ve Svìtové revoluci. Pro nás je vak nutné si uvìdomit ani ne tak, zda mìl pravdu Masaryk nebo naopak, zda je nutno souhlasit s jeho odpùrci. V souèasné dobì je inspirující Masarykovo hledání smyslu naí národní existence, spojení èeské otázky s filozofií èlovìka, s jeho problémem existenciálním. Krize èeské politiky v 90. letech ho pøesvìdèovala o nutnosti reforem, souèasnì si uvìdomoval nutnost zdùraznit pøednost reforem pøed revolucí (to bylo téma dalího Masarykova spisu, jeho Otázky sociální, kde provedl kritiku Marxova uèení). Masaryk se sice vracel do minulosti, ale pøedevím chtìl promluvit k problémùm, které právì sám il. Nastoloval poadavek, jeho aktuální význam nelze podcenit ani dnes: ideál humanity a lidství musí naplòovat ná kadodenní ivot.