Jeden z nás
 

Blíží se konec semestru a zkouškové období. Mnozí uèitelé i studenti budou vzdychat pod tíhou povinností a starostí. Mezi námi se však nenápadnì pohybují ti, kteøí by si mohli povzdychnout oprávnìnì. Ale nedìlají to - snaží se brát vìci tak, jak pøišly. Jedním z nich je Zdenìk MRÁZEK (21), student 3. roèníku odborné historie na FF.

Proè sis vybral zrovna odbornou historii?
Asi jako každý student chci hodnì vìdìt. Už coby malý chlapec jsem si všímal rozdílù v architektuøe i v chování starší a mladší generace. Pøemýšlel jsem, proè jsou lidé na vesnici jiní než ve mìstì. Abych zjistil, kde to vše má koøeny, zaèal jsem studovat historii.

Jak se studuje odborná historie se zrakovým handicapem?
Nevidomý sice nejsem, mám zbytky zraku, ale studium, pokud jej beru opravdu vážnì, je nároèné. Musím hodnì èíst, což mne samozøejmì dost unavuje. Problémem je ètení pramenù, ale s tím se potýká každý historik.

Jakým zpùsobem se uèíš? Využíváš nahrávek, nebo èteš?
Nahrávky se moc neujaly. V nìkterých dnech bych nahrál až deset kazet a pøepis zabere mnoho èasu (potøebuji si totiž vyhotovit speciální zápisky). Nahrávám si jen výbìrové pøednášky a nejvíc mi vyhovuje, když získám od nìkoho záznam zápisu z pøednášky, to je samozøejmì struènìjší. O pøepis jsem døíve žádal kolegu, ale ten ukonèil studium. Se stejnou prosbou jsem se obrátil i na ostatní kolegy.

Jak se k tobì chová katedra historie? Berou tì jako výjimku?
Už od zaèátku se ke mnì chovají pìknì. Výjimeèný pochopitelnì jsem, ne snad tím, že chodím s holí, ale zpùsobem studia. Po domluvì mám volnìjší studijní plán. Cvièení navštìvuji se tøídou, povinnost docházky musím splnit a termíny zkoušek si domlouvám individuálnì. Vyuèující mi opravdu vycházejí vstøíc.

Jak si plánuješ budoucnost? Chceš zùstat v oboru?
V oboru chci zùstat, ale nevím, jaké to bude se shánìním práce. V historii budu pokraèovat a také vìøím - i pøes malou nadìji, že se vyléèím. Pokud možno, alespoò èásteènì. Schopnost èíst je pro mne velmi dùležitá.

Jaký máš prospìch? Srovnáš se vìdomostmi se svými spolužáky?
Moje známky nejsou nejhorší. O tom, zda se vyrovnám ostatním, èasto pøemýšlím. Jsem nucen si pøiznat, že za nimi pokulhávám, a to není jen vinou mého handicapu, ale i mojí povahou. Døívìjší samota mì pøipravila o øadu podnìtù a v tom spatøuji hlavní pøíèinu onoho pokulhávání.

Pøijal bys nabídnutou pomoc, by od cizího èlovìka?
Pokud jde o pomoc s uèením, musí to být nìkdo, kdo navštìvuje stejný obor a zná dobøe vazby a problematiku.

Je nìjaká myšlenka, kterou bys chtìl vyjádøit?
Mrzí mne, že jsou lidé velmi èasto nepozorní. Jsou takoví, kteøí si mé signalizace (bílé hole) vùbec nevšimnou, pøestože mají zrak v poøádku. A jestliže nejsou schopni zachytit tak viditelné znamení, jak mohou být vnímaví sami k sobì navzájem?

Text a foto René BRAUNER