Na začátku května se pět studentek Pedagogické fakulty Ostravské univerzity (Ivana Čáslavová, Lenka Kaňová, Milada Malinová, Lenka Mandulová a Lucie Míčová) vrátilo ze Švédska, kde studovaly tři měsíce na univerzitě v Jönköpingu. Tří z nich jsme se zeptali na jejich zkušenosti a dojmy ze studia v zahraničí.
Co jste studovaly a jaký jste měly studijní rozvrh?
Milada Malinová: Ze začátku jsme studovaly jen švédštinu, švédskou
kulturu a společnost, asi 8 hodin týdně, a pak speciální pedagogiku, která
nám zabrala podstatně více času.
Lenka Kaňová: Když jsme náhodou chyběly ve výuce, protože jsme
hodně cestovaly, musely jsme všechno dohánět. Vždycky se nám to podařilo,
ale závěrečnou zkoušku ze speciální pedagogiky nám o týden dopředu posunout
odmítli, a proto jsme (s výjimkou Lucky Míčové) předmět vlastně neukončily.
Jak jste absolvovaly kurs švédštiny?
Ivana Čáslavová: Na konci byl písemný test s tvorbou vlastních
odpovědí, bez ústní zkoušky. Test nebyl těžký, ale přesto někteří studenti
neprošli. Nám se to podařilo.
LK: Pro mne osobně byla švédština celkem snadná, příprava mi
nedala moc práce. Myslím, že bych se mohla za tu dobu naučit mnohem víc.
Navštívily jste některé švédské základní nebo střední školy?
LK: Já studuji výtvarnou výchovu, a tak jsem chtěla vidět hlavně
tyto hodiny. Viděla jsem například jednu výbornou hodinu v Montessori škole,
kterou vedla jedna výtvarná umělkyně a ukazovala učitelkám, jak má taková
hodina vypadat.
MM: Snažily jsme se vidět co nejvíc, mohly jsme navštívit kteroukoliv
školu. Stačilo dohodnout se s některým studentem, který tam dělal učitelskou
praxi, a ten nám to domluvil.
Mohly byste srovnat české a švédské školy?
MM: Velký rozdíl je asi v přístupu učitelů, který je ve Švédsku
tzv. antiautoritativní. To jsem já osobně cítila jako problém, protože
jsem zvyklá na učitele jako autoritu, a ne na přátelské chování. Pak vlastně
nevím, co si o takovém učiteli mám myslet a jak se mám chovat.
LK: Mně to bylo taky nepříjemné. Další rozdíl je v tom, že se
na základních školách neznámkuje, mají jen systém slovního hodnocení. Švédské
děti jsou ale na tento přístup zvyklé od malička a je pravda, že jsou ve
srovnání s našimi dětmi samostatnější, nebojí se mluvit, říci svůj názor,
nestydí se za sebe.
IČ: Když jsme v seminářích prezentovaly Českou republiku a mluvily
o českém školství, všem ostatním studentům i vyučujícím připadalo zvláštní,
že se u nás školský systém pořád mění, že máme třeba tolik typů gymnázií.
Švédové mají všechno jasné, systematické, "nalinkované".
LK: V rámci speciální pedagogiky jsme navštívily i hodiny výtvarné
výchovy na univerzitě, ale práce, které tam po nás chtěli, nám připadaly
naprosto netvůrčí. Udělaly jsme si to, jak jsme samy chtěly, ale myslím,
že na to vyučující také nebyli zvyklí.
IČ: Pro mne tyto hodiny byly ale velkým přínosem, už proto,
že tam byly smíšené mezinárodní skupiny a naučily jsme se pracovat s jinými
národy. Myslím si, že skupinová práce obecně je dobrou přípravou na budoucí
povolání, protože v praxi málokdo pracuje sám, vždycky musí s někým komunikovat,
vycházet s ním, přijímat cizí názory, uvažovat o tom, co ten druhý říká,
přizpůsobovat se.
LK: Také nás zaujala integrace handicapovaných dětí do tzv.
"normálních" škol, což je ve Švédsku naprosto běžné a přirozené. U nás
tomu tak bohužel není, my jsme byli spíš zvyklí takové lidi vždycky někam
"schovávat" a teď se s obtížemi pokoušíme s nimi žít.
Mohly byste se pokusit srovnat systém výuky na vysoké škole?
IČ: To, co nám tady chybí, je hlavně skupinová práce. Ve Švédsku
jsme často pracovaly ve skupinách a bylo to pro nás velice poučné a užitečné.
LK: Mně to naopak nevyhovovalo, protože jsem individualistka
a ráda pracuji sama, spoléhám se sama na sebe. Někdy jsem si těžko zvykala
i na práci v naší české skupině.
MM: Já osobně oceňuji nejvíc konečné výstupy, prezentace studentů.
I když je pravda, že konečný efekt vždycky hodně závisí na individualitě
studenta, je to něco, co u nás ještě neumíme, stejně jako umění komunikace
a vedení diskuse.
IČ: U nás, i když je na konci hodiny diskuse, chce vyučující
vždycky slyšet názor, který zastává on sám, a nesnaží se přemýšlet o názorech
studentů.
LK: Na druhou stranu se ale v některých hodinách jen diskutovalo
a teoretizovalo a základní fakta o dané problematice jsme si musely sehnat
a nastudovat samy, na což jsme nebyly zvyklé. Ideální by asi byla kombinace
obou způsobů práce, českého a švédského.
IČ: Rozdíl je také v tom, že ve Švédsku se studenti předem na
hodiny připravují, všechno si nastudují a pak jdou do školy a jsou připraveni
řešit určitý odborný problém. U nás studenti čekají, že jim vědomosti do
hlavy "nalije" vyučující. Také je tam lepší vybavení, studovny, místnosti,
kde se studenti mohou scházet a pracovat sami, nebo ve skupinách.
LK: 24 hodin denně je možný přístup do školy, i do počítačové
učebny, takže studenti mohou pracovat, kdy jim to vyhovuje, třeba i v noci,
a využívat v přípravě např. i Internet. To jsme se musely vlastně naučit,
protože jsme na to nebyly zvyklé. Švédské děti ovládají počítač odmalička,
vyrůstají s počítači a s angličtinou, což je pro ně oproti nám obrovská
výhoda.
Jak se k vám chovali Švédové?
LK: Někteří se na nás dívali s odstupem, protože jsme z východní
země. Nedávali to příliš najevo, snažili se, ale my jsme to cítily.
MM: Možná je to i tím, že Švédové mají problémy s přistěhovalci,
které nemají příliš rádi.
LK: Mají o nás trochu zkreslené představy, ptali se nás, jestli
známe teflonovou pánev, opékač topinek, jestli u nás máme banány, pomeranče
a podobně. Taky nechápali, proč si vaříme, když se dá všechno koupit hotové.
My jsme se ale snažily žít levně a raději jsme cestovaly.
Které země jste navštívily?
MM: Byly jsme ve Finsku, Estonsku, Dánsku, Norsku, viděly jsme
všechna hlavní města.
LK: Já jsem byla i v Rusku, v Petrohradě. Využila jsem tak vlastně
poslední možnost, jak se tam dostat bez víza.
Měly jste nějaké jazykové potíže? Máte pocit, že se vaše znalosti angličtiny
zlepšily?
MM: Já jsem si určitě rozšířila slovní zásobu. Vlastně nám to
ani nepřišlo, že mluvíme anglicky. Důležité je nebát se a mluvit. Nebyl
to žádný problém.
LK: Já jsem spíš nabyla dojmu, že se musím ještě hodně učit.
Rozuměla jsem všemu, i odborné literatuře, ale když jsem například měla
nějakou prezentaci, zdálo se mi, že mi sice všichni rozumí, ale mohla bych
se vyjadřovat lépe, profesionálněji. Také nám všichni říkali, že máme každá
jinou "českou" angličtinu. Bylo to poznat i tehdy, když jsme psaly společně
závěrečnou práci do speciální pedagogiky a vzájemně jsme svým částem nerozuměly,
takže jsme si to musely překládat a vysvětlovat.
Se zkušenostmi, které teď máte, jely byste do Švédska studovat znovu?
LK, MM, IČ: Jednoznačně ano!
Děkuji za rozhovor.