Za Jaroslavem Ašmerou

Všichni pracovníci katedry biologie a ekologie, ale i mnoho dalších z celé Ostravské univerzity, kteří jej znali, s velkým smutkem přijali zprávu o úmrtí prof. RNDr. Jaroslava Ašmery,CSc.

Nesmrtelná a záslužná činnost každého z nás vždy přetrvává a překonává konec našeho života - stejně včera jako dnes. Připomeňme si proto několik důležitých dat z jeho plodného života a vzdejme hold dosaženým výsledkům celoživotního úsilí zemřelého.
Příroda v celé své šíři představovala již od mládí objekt jeho zájmu, studia i životní lásky.
Po maturitě na gymnáziu v Příboře vystudoval odbornou biologii se specializací systematická biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně. V roce 1965 obhájil jako externí aspirant Parazitologického ústavu ČSAV kandidátskou práci na téma: Problematika přírodních ohnisek leptospiróz na území Sm kraje. Této problematice, zvláště pak výzkumu klíšťové encefalitidy a jiných agens přenášených drobnými savci, se vědecky věnoval celý zbývající život. V roce 1966 získal titul RNDr. Po obhájení habilitační práce byl v roce 1970 jmenován docentem pro obor zoologie a parazitologie. V roce 1980 mu byl na základě získaných vědeckých hodností a publikační činnosti udělen komisí ČSAV kvalifikační stupeň - vedoucí vědecký pracovník. Vysokoškolským profesorem se stal v roce 1991. Byl dlouholetým členem Čs. společnosti ornitologické, entomologické, Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně. Pracoval ve výboru Čs. společnosti parazitologické a Severomoravské pobočky České společnosti zoologické. Mnoho let vykonával funkci konzervátora státní ochrany přírody a aktivně se podílel na činnosti Přírodovědecké společnosti při Ostravském muzeu. Byl nositelem 16 čestných uznání a vyznamenání, udělených mu ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem kultury, vysokými školami v Brně a v Olomouci a dalšími institucemi.
Profesor Jaroslav Ašmera pracoval dlouhá léta na Krajské hygienické stanici jako vedoucí oddělení parazitologie a lékařské biologie, od 1. 1. 1984 byl pověřen vedením Ústavu ekologie průmyslové krajiny ČSAV v Ostravě.
Kromě činorodé vědecké práce v oboru parazitologie a zoologie se věnoval i pedagogickému působení na středních a především na vysokých školách. Byl oblíbeným učitelem studentů biologie na PřF Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci. Na těchto vysokých školách byl také členem vědeckých rad, členem komisí pro státní zkoušky, komisí rigorózních i vedoucím mnoha diplomových a doktorandských prací.
Od září 1989 působil jako vedoucí katedry biologie a současně vykonával funkci proděkana pro vědu a výzkum na tehdejší Pedagogické fakultě v Ostravě.
Jako vysokoškolský pedagog na svých přednáškách vždy upoutával živým a zasvěceným výkladem zoologických disciplín v širším kontextu ekologickém.
Ke svým studentům se choval jako starší přítel, těšil ho velice jejich zájem o biologii a především o milovanou zoologii. Během svého života vychoval mnoho výborných odborníků i učitelů biologie.
Významně se podílel na transformaci Pedagogické fakulty v Ostravskou univerzitu, na které pak působil až do roku 1998. I po odchodu do důchodu se živě zajímal o veškeré dění na Přírodovědecké fakultě OU, o rozvoj a práci katedry biologie a ekologie, ale i o běžné denní radosti i starosti svých bývalých kolegů. Pokud mu to zdraví dovolilo, přicházel mezi nás vždy přátelský, vstřícný a usměvavý. Ať nám zůstane útěchou, že za těch 10 let působení na katedře biologie a ekologie PřF se nesmazatelně zapsal do srdcí nás všech, kteří jsme s ním spolupracovali.
Potřeba komunikace s lidmi a přátelský vztah k nim byl vůbec charakteristickým rysem jeho povahy. Snadno nacházel společná diskusní témata jak s renomovanými odborníky, tak se studenty, ale také s lidmi z praxe a vůbec s každým zájemcem o biologii. Obdivuhodné byly především jeho znalosti z oborů myslivosti, rybářství i z praktické ochrany přírody. Byl lektorem a mysliveckým komisařem pro obor myslivecké zoologie a dlouholetým členem redakční rady časopisu Myslivost.
S každým, kdo projevil zájem, se rád podělil o své poznatky a bohaté zkušenosti. Zde se v plné míře projevovala jeho citlivost a vnímavost k osobním problémům druhých i k problémům veřejným. Širší veřejnosti byl znám ze svých vystoupení ve sdělovacích prostředcích, např. v ostravské televizi v populárních Lovech beze zbraní, i z četných rozhlasových relací. Kus poctivé práce vykonal i jako dlouholetý předseda městského výboru Českého svazu ochráncç přírody. K přírodě měl vždy vřelý až bytostný vztah a zásadám ochrany přírody, které mu byly vlastní, se nikdy nezpronevěřil. Chápal význam kontinuity dění v přírodě a vždy preferoval v ochranářské praxi nutnost navázat na to, co se již osvědčilo. I za celoživotní práci v ochraně přírody mu náleží naše vděčná vzpomínka a trvalý dík.
V osobnosti prof. RNDr. Jaroslava Ašmery, CSc., odchází významný vědecký pracovník, zkušený a oblíbený pedagog, respektovaný rádce a přítel studentů, výborný kolega a především ušlechtilý člověk.
Pane profesore, drahý příteli Jaroslave. Budeš nám všem hodně chybět.

 Čest Tvé světlé památce!
 Zdeněk Majkus