Historik Josef Macůrek (1901-1992), rodák z Chomýže u Holešova, byl
výraznou osobností historické vědy 20. století, a to i v celoevropském
měřítku. Některé jeho práce byly jistě pozoruhodné a skutečně jimi, jak
sám říkal, razil nové cesty.
Nyní se nám dostávají do rukou jeho vzpomínky, které však byly vydány
až z jeho pozůstalosti. Nejsou to však paměti, jaké se obyčejně píší: J.
Macůrek: Úvahy o mé vědecké činnosti a vědeckých pracích, Brno, Matice
moravská 1998, 184 stran. Je v nich zejména zobrazena odborná cesta vědce,
jeho neúprosná snaha dopátrat se toho, "jak to vlastně bylo", neboť, jak
říkával, "historie je jen jedna".
Josef Macůrek však byl také historikem Ostravska, Opavska, Těšínska
a samozřejmě i Valašska, kterému věnoval objemnou monografii, která spatřila
světlo světa právě v Ostravě: J. Macůrek: Valaši v západních Karpatech
v 15. a 18. století, Ostrava 1960, 527 stran. Tato práce získala nebývalý
ohlas, jak tomu v takových případech bývá - pozitivní i negativní.
Problematiku osobních vztahů, nechtěl ve svých memoárech zohlednit
vçbec nebo jen velmi málo.
Mnohé z toho, co Josef Macůrek píše, bylo známo, mnohé zase nikoliv.
Můžeme být překvapeni, jak rozsáhlá je Macůrkova vědecká pozůstalost. Mnoho
historického materiálu historik stačil sebrat, ale již ne zpracovat.
K Josefu Macůrkovi jako ke svému učiteli a vzoru se hlásí mnoho historiků,
ale málokdo se jej pokusil následovat. Byl to však i historik některých
omylů a nesprávných hodnocení. Někdy okolnostmi vynucená kvantita jeho
prací zapříčinila nehotovost myšlenek. Z metodologického hlediska můžeme
být překvapeni, že minimálně psal recenze na knihy ze svého oboru.
Životním přesvědčením J. Macůrka bylo, že je třeba historii zpracovávat
jinak, než bylo v jeho době zvykem a pravidlem. Nespočívá právě v tom mnohdy
hledaný "smysl moravských dějin"?
Jiří Procházka