Za Jaroslavem Ašmerou
Všichni pracovníci katedry biologie a ekologie, ale i mnoho dalších
z celé Ostravské univerzity, kteří jej znali, s velkým smutkem přijali
zprávu o úmrtí prof. RNDr. Jaroslava Ašmery,CSc.
Nesmrtelná a záslužná činnost každého z nás vždy přetrvává a překonává
konec našeho života - stejně včera jako dnes. Připomeňme si proto několik
důležitých dat z jeho plodného života a vzdejme hold dosaženým výsledkům
celoživotního úsilí zemřelého.
Příroda v celé své šíři představovala již od mládí objekt jeho zájmu,
studia i životní lásky.
Po maturitě na gymnáziu v Příboře vystudoval odbornou biologii se specializací
systematická biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně.
V roce 1965 obhájil jako externí aspirant Parazitologického ústavu ČSAV
kandidátskou práci na téma: Problematika přírodních ohnisek leptospiróz
na území Sm kraje. Této problematice, zvláště pak výzkumu klíšťové encefalitidy
a jiných agens přenášených drobnými savci, se vědecky věnoval celý zbývající
život. V roce 1966 získal titul RNDr. Po obhájení habilitační práce byl
v roce 1970 jmenován docentem pro obor zoologie a parazitologie. V roce
1980 mu byl na základě získaných vědeckých hodností a publikační činnosti
udělen komisí ČSAV kvalifikační stupeň - vedoucí vědecký pracovník. Vysokoškolským
profesorem se stal v roce 1991. Byl dlouholetým členem Čs. společnosti
ornitologické, entomologické, Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně. Pracoval
ve výboru Čs. společnosti parazitologické a Severomoravské pobočky České
společnosti zoologické. Mnoho let vykonával funkci konzervátora státní
ochrany přírody a aktivně se podílel na činnosti Přírodovědecké společnosti
při Ostravském muzeu. Byl nositelem 16 čestných uznání a vyznamenání, udělených
mu ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem kultury, vysokými školami
v Brně a v Olomouci a dalšími institucemi.
Profesor Jaroslav Ašmera pracoval dlouhá léta na Krajské hygienické
stanici jako vedoucí oddělení parazitologie a lékařské biologie, od 1.
1. 1984 byl pověřen vedením Ústavu ekologie průmyslové krajiny ČSAV v Ostravě.
Kromě činorodé vědecké práce v oboru parazitologie a zoologie se věnoval
i pedagogickému působení na středních a především na vysokých školách.
Byl oblíbeným učitelem studentů biologie na PřF Masarykovy univerzity v
Brně a Univerzity Palackého v Olomouci. Na těchto vysokých školách byl
také členem vědeckých rad, členem komisí pro státní zkoušky, komisí rigorózních
i vedoucím mnoha diplomových a doktorandských prací.
Od září 1989 působil jako vedoucí katedry biologie a současně vykonával
funkci proděkana pro vědu a výzkum na tehdejší Pedagogické fakultě v Ostravě.
Jako vysokoškolský pedagog na svých přednáškách vždy upoutával živým
a zasvěceným výkladem zoologických disciplín v širším kontextu ekologickém.
Ke svým studentům se choval jako starší přítel, těšil ho velice jejich
zájem o biologii a především o milovanou zoologii. Během svého života vychoval
mnoho výborných odborníků i učitelů biologie.
Významně se podílel na transformaci Pedagogické fakulty v Ostravskou
univerzitu, na které pak působil až do roku 1998. I po odchodu do důchodu
se živě zajímal o veškeré dění na Přírodovědecké fakultě OU, o rozvoj a
práci katedry biologie a ekologie, ale i o běžné denní radosti i starosti
svých bývalých kolegů. Pokud mu to zdraví dovolilo, přicházel mezi nás
vždy přátelský, vstřícný a usměvavý. Ať nám zůstane útěchou, že za těch
10 let působení na katedře biologie a ekologie PřF se nesmazatelně zapsal
do srdcí nás všech, kteří jsme s ním spolupracovali.
Potřeba komunikace s lidmi a přátelský vztah k nim byl vůbec charakteristickým
rysem jeho povahy. Snadno nacházel společná diskusní témata jak s renomovanými
odborníky, tak se studenty, ale také s lidmi z praxe a vůbec s každým zájemcem
o biologii. Obdivuhodné byly především jeho znalosti z oborů myslivosti,
rybářství i z praktické ochrany přírody. Byl lektorem a mysliveckým komisařem
pro obor myslivecké zoologie a dlouholetým členem redakční rady časopisu
Myslivost.
S každým, kdo projevil zájem, se rád podělil o své poznatky a bohaté
zkušenosti. Zde se v plné míře projevovala jeho citlivost a vnímavost k
osobním problémům druhých i k problémům veřejným. Širší veřejnosti byl
znám ze svých vystoupení ve sdělovacích prostředcích, např. v ostravské
televizi v populárních Lovech beze zbraní, i z četných rozhlasových relací.
Kus poctivé práce vykonal i jako dlouholetý předseda městského výboru Českého
svazu ochráncç přírody. K přírodě měl vždy vřelý až bytostný vztah a zásadám
ochrany přírody, které mu byly vlastní, se nikdy nezpronevěřil. Chápal
význam kontinuity dění v přírodě a vždy preferoval v ochranářské praxi
nutnost navázat na to, co se již osvědčilo. I za celoživotní práci v ochraně
přírody mu náleží naše vděčná vzpomínka a trvalý dík.
V osobnosti prof. RNDr. Jaroslava Ašmery, CSc., odchází významný vědecký
pracovník, zkušený a oblíbený pedagog, respektovaný rádce a přítel studentů,
výborný kolega a především ušlechtilý člověk.
Pane profesore, drahý příteli Jaroslave. Budeš nám všem hodně chybět.
Čest Tvé světlé památce!
Zdeněk Majkus
|