Nikoliv jako syn slavného otce E. F. Buriana, ale sám za sebe vystupuje
optimistický písničkář, publicista, spisovatel, cestovatel, autor televizního
pořadu - Jan Burian.
Když se při sestavování slovníkového hesla zeptali Jana Buriana na
jeho krédo, zacitoval svého prastrýce Karla Buriana : "Víc mi o tom říci
nemožno - Duch a dolar není totožno!"
Jana Buriana znají posluchači hlavně z koncertů, kterých už bylo více
než dva a půl tisíce, jiní četli jeho knihy a někteří jsou "pacienty" Burianovy
kulturní ozdravovny.
Stejně civilně, moudře a s humorem jako na obrazovce, v rozhlase nebo
při koncertech odpovídal Jan Burian i na následující otázky...
Hosty do pořadu "Posezení s Janem Burianem" si vybíráte náhodně,
anebo pečlivě promýšlíte, s kým byste rád rozmlouval?
Pečlivě promýšlím, s kým bych se rád bavil. V poslední době mám pocit,
že bych měl dělat rozhovor s lidmi, kteří jsou málo známí, kteří se zabývají
nějakou radostnou činností, dělají něco, co je v životě baví. A aby se
něco z té radosti přeneslo na diváky. Hlavně se mi zdá, že je důstojný
úkol hledat lidi, kteří dělají práci, která není výjimečná, ale dělají
ji s nadhledem a s pocitem, že ji dělají dobře, baví je to a ten pocit
přenášejí na ostatní. Teď jsem dělal rozhovor se starostou Litomyšle a
jsem z toho velmi nadšen.
Potřebovala by současná česká hudba, literatura a film "kulturně
ozdravit"?
Česká literatura v každé době potřebuje "kulturně ozdravovat" a já
nevidím žádnou velkou krizi, ve které bychom se potáceli. Mám pocit, že
všechno je tak, jak má být, a každý, kdo kulturu potřebuje, může si ji
najít.
Procestoval jste mnoho států (Dánsko, Island, Chile,USA... pozn.
autora), myslíte si, že jsou lidé v každé zemi výrazně jiní nebo naopak
žádné rozdíly nepociťujete ?
Především každý člověk je jiný, tím pádem ta odlišnost tady bude. Pořád
se lišíme od některých zvířat. To je problém, jestli chcete dojít dál,
nebo si jen hrát s představou, že jsme jiní. Mně přijde spíš důležitější
hledat společné věci, které máme jak mezi sebou, tak to, co máme společného
se zvířaty. Slyšel jsem o tom, že mravenci chovají domácí zvířata, starají
se o ně a na rozdíl od lidí je nezabíjejí. To mě docela potěšilo.
Jsou studenti po absolvování české vysoké školy připraveni na to,
aby se uplatnili v životě ?
Já myslím, že nikdo není dostatečně připraven na to, aby se uplatnil.
Mají možná vyšší předpoklady, než jsme měli my, kteří jsme měli vysoké
školy "naprogramované". Já jsem dělal žurnalistiku, a kdybych se býval
řídil tím, co mě naučili ve škole, tak bych asi nenapsal jediný článek.
Ale myslím, že je to dneska lepší, než to bylo. Ale myslím si, že jsou
naši vysokoškolští studenti připraveni o něco méně než studenti ve vyspělých
zemích.
Stává se čeština pro Čechy jazykem cizím ?
Mám pocit, že se čeština vyvíjí. To by mně nevadilo, mně vadí, jak
se vyvíjí v některých profesích. Třeba politický žargon. Já mluvím obecnou
češtinou. Na Moravě to není akceptovatelné tak jako jinde. Myslím si ale,
že je to legitimní, podobně jako mluvit nářečím. Ale nemyslím si, že je
legitimní mluvit jazykem, kterým mluví politici, zejména obraty jako: "je
to o tom, že my to ustojíme..." - to jsou klišé, která jsou odrazem jejich
vidění světa a to vidění světa není příliš radostné. Češi pořád na to,
jak mají komplikovaný jazyk, mluví docela hezky. To, že někdo používá módní
slova, tak to zase přejde. Mně se líbí, když někdo říká, že je něco "brutální",
jenom proto, že je to v módě. Baví mě to pozorovat a hrát si s tím. Je
otázka, jestli budou mít lidi chuť takhle mluvit i v budoucnosti a hledat
v tom hezké věci, nebo to jazyk zdeformuje.
Skutečně by vám nevadilo být v příštím životě hrochem ?
Nevadilo. Mně by nevadilo být v příštím životě čímkoliv, protože za
ten slib, že všichni v životě něčím budem, a sledovat, co dělaj ti ostatní,
tak za ten slib jsem ochoten se upsat i ďáblu. Máte-li nějaké konexe, dejte
mi vědět.
Za rozhovor poděkoval
Radim Horák, student 3. roč. FF OU