Profesoru Miroslavu Mikuláškovi k sedmdesátinám vivat!

Jak už to bývá - čas plyne stále rychleji... Najednou se zastavíš: To není možné, že by už? Vždyť to bylo tak nedávno, co jsme s ním oslavili pětašedesátiny... Byli jsme tehdy veselí a na fotografiích je to vidět.
Na Den učitelů 28. března 2000 je o pět let více a sešli jsme se na fakultě na přednášce jubilanta - sedmdesátníka, profesora katedry slavistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity PhDr. Miroslava Mikuláška, DrSc., "Vstup do duše díla", popřáli jsme srdečně a společně zavzpomínali.
Naco náš pan profesor rád vzpomíná? Na Brněnsko, s nímž je spjat celý jeho život. Na své mládí, na rodiště Rosice u Brna, kde se 14. března 1930 narodil do skromných poměrů, ale podněcován rodinou poznávat, vzdělávat se vystudoval obor čeština - ruština na FF Masarykovy univerzity v Brně. Jako čerstvý absolvent r. 1953 stal se asistentem-knihovníkem na bohemistice a později asistentem na katedře rusistiky u prof. Franka Wollmana, významného českého slavisty. Pod vlivem svého nezapomenutelného učitele se zabýval problematikou literárních druhů a žánrů, zvláště forem satirické komediografie. Během deseti let dosáhl významného ocenění - ve studijním roce 1965-66 přednášel jako hostující docent na univerzitě v Gresifswaldu a externě přednášel na katedře dějin a teorie divadla FF Univerzity Karlovy v Praze (1966-67, poté 1970-72, 1977-79). V roce 1978 obhájil doktorát věd o umění na Karlově univerzitě spisem Vítězný smích (Žánrově-srovnávací analýza dramatiky V. Majakovského, vyd. r. 1975) a roku 1980 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor dějiny a teorie ruské literatury. Mikuláškovo pedagogické působení je spjato s FF Masarykovy univerzity v Brně, s katedrou rusistiky a komparatistiky, která se v průběhu let transformovala v Ústav východoslovanských literatur, později v Ústav slovanských literatur a literární komparatistiky (v čele stál jubilant v letech 1989-1995).
Ostravské rusistice se profesor Mikulášek věnuje od září 1992. Při výchově jejích postgraduantů vedl k zájmu o téměř zapomenuté či literární historií opomíjené autory, jakými byli svého času J. Zamjatin, L. Lunc, M. Bulgakov i V. Nabokov, a také k zájmu o teoretickou problematiku umění literárněvědné interpretace. Sám totiž své komparatisticky orientované genologické bádání stále více metodologicky směřoval do oblasti filologické hermeneutiky, která byla už v dávné minulosti metodologickým východiskem a archetypem umění interpretace vůbec. Metodologickou problematiku však prof. Mikulášek spojuje s konkrétní genologicko-hermeneutickou analýzou literárního jevu a procesu; anamnézu žánrových podob i duchovních struktur artefaktu uskutečňuje na mytopoidních formách prozaické narace (zvl. románu-mýtu), jak o tom svědčí jeho práce Cesty k "vnitřní formě" v umění interpretace, kterou připravuje v současné době do tisku.
Prof. Mikulášek se zúčastnil řady mezinárodních kongresů (včetně slavistických sjezdů v Praze, Varšavě, Zagrebu, Kyjevě, Sofii, Moskvě, Bratislavě, Krakově), kongresů MAPRJALu i mezinárodních slavistických sympozií v Oxfordu, Bristolu, Regensburgu, Harrogatu aj., prezentoval výsledky svého bádání na univerzitách ve Vídni, Tübingenu, Saarbrückenu, Berlíně, Bostonu aj. Na brněnském pracovišti byl iniciátorem řady mezinárodních sympozií a badatelských aktivit, které našly i svou knižní podobu (mj. sborníky Literaria humanitas). V letech 1995-99 přijal profesor Mikulášek nabídku k působení na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě: na ústavu bohemistiky a knihovnictví teorii literatury, světovou literární vědu a světovou literaturu, a byl garantem metodologicky orientované mezinárodní konference "Literární věda na prahu 21. století" (listopad 1998).
Jubilantovo současné působení na katedře slavistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity je spjato s přednáškami z ruské literatury 20. století, z teorie literatury, ze světové literatury a s vedením postgraduantů, s jeho plány na zintenzivnění styků se zahraničními pracovišti i s významnými evropskými slavisty a rusisty. Vědecké zaměření prof. Mikuláška je stále otevřeno novým pohledům moderní literární vědy. To oceňují jak zahraniční pracoviště, kam zavítal, tak především tři mladí ostravští doktorandi, které v současné době školí. Za ně i za všechny kolegy katedry je mi potěšením srdečně pogratulovat a popřát jubilantovi pevné zdraví, radost z rodiny a z volných i pracovně vypjatých tvůrčích chvil na jeho oblíbené chaloupce v Lipovci na Jedovnicku. A neutuchající elán, tak příznačný pro pana profesora a inspirující jeho doktorandy, stojící na prahu vědy nového tisíciletí.

 Doc. dr. Květuše Lepilová, CSc.
 katedra slavistiky FF OU