V tomto roce Vzdělávací nadace Jana Husa (VNJH) završuje desetiletý plán práce nazvaný "Desetiletí obnovy".
Plán byl zaměřen na nápravu těch největších škod, které byly na našem školství napáchány za několik desetiletí nesvobody. Ukončení tohoto období však neznamená konec činnosti VNJH, avšak příležitost k formulování dalších plánů do budoucna, a to na základě hodnocení dosažených změn ve vyšším školství a identifikace dalších potřeb.
Z tohoto důvodu VNJH uspořádala prozatím dvě neformální setkání v Brně a v Olomouci, na něž byli pozváni řešitelé projektů podpořených nadací. Během jednání o projektech totiž zřídkakdy zbývá dost prostoru k vyjádření názorů samotných řešitelů na současnou situaci na jejich pracovištích a na vysokých školách obecně.
Diskuse se týkala čtyř hlavních otázek:
1) Jakých změn bylo dosaženo od roku
'89 a jaký je současný stav na VŠ?
2) Co zůstává nadále hlavními potřebami
VŠ pracovišť?
3) Jakou úlohu při uplatňování změn
hrají externí zdroje?
4) Jak by měla vypadat další podpora
ze strany externích zdrojů?
Z odpovědí zúčastněných vyplynulo, že panuje určitá spokojenost v oblasti zajištění základní kvality výuky, což je dáno vznikem nových oborů, předmětů a pracovišť, navázáním cenných mezinárodních kontaktů a s tím spojeným dosažením určité profesionalizace učitelů.
Zásadních systémových změn však bylo doposud dosaženo velice málo. Akademická pracoviště stárnou a jen těžko si udržují mladé učitele ochotné vydat se na akademickou dráhu. Je zapotřebí další restrukturalizace pracovišť, neustálé rozvíjení mezinárodních i meziinstitucionálních kontaktů, koncepční budování odborně zaměřených knihoven. Požadavky na nákup literatury vůbec neutichají. Je třeba podporovat rozvoj postgraduálních studijních programů, objevily se také hlasy na podporu celostátních studentských soutěží a výměnných pobytů a nemůžeme zapomínat ani na další inovaci a rozvoj stávající výuky. To vše ovšem v situaci, že některým fakultám chybí prostředky na základní provoz. Přitom by univerzity a nadace neměly ztrácet kontakt s ostatními společenskými oblastmi, zejména s ekonomickou sférou.
Jak to dobře vystihl jeden z účastníků schůzky, děkan FSS MU prof. PhDr. Ivo Možný, "velký třesk teprve přijde". Všechny společenské mechanismy jsou vzájemně provázány a změny vzdělávácího systému nelze uskutečnit bez spolupůsobení ekonomiky, populačního stavu a dalších oblastí. Když se na výrok pana děkana podíváme trochu optimisticky, můžeme se těšit, že to lepší nás teprve čeká. Záleží na nás všech.
Laďka Doubravová
VNJH