Filozofické fakultě se v tomto smyslu daří, čtenáři Listů OU si jistě pamatují, že řádka vydaných knih z pera našich autorů úctyhodně roste. Stává se dobrou tradicí, že vydání knihy našeho autora bývá spojeno i s autorovou univerzitní přednáškou a křtem knihy na půdě univerzity.
Křest knihy je pokaždé významným dnem, významnou malou slavností v životě katedry a fakulty. A když se v jednom dni sejdou dokonce křty dvou knih dvou našich autorů, jako se to stalo v pátek dne 14. května, patří to zapsat zlatým písmem do pomyslné kroniky fakulty.
E.M.
LENKA VAŇKOVÁ:
Die frühneuhochdeutsche Kanzleisprache des Kuhländchens
(knihu vydalo nakladatelství PETER LANG, Europäischer Verlag der Wissenschaften, Frankfurt 1999)
Dlouholetá spolupráce katedry germanistiky FF OU s katedrou germanistiky PH Erfurt přinesla vzácné ovoce: erfurtské pracoviště doporučilo vynikající práci Lenky Vaňkové k vydání v prestižním frankfurtském nakladatelství Peter Lang - a nakladatelství knihu přijalo. Považujeme to za velkou čest, protože je to první publikace autora z FF OU vydaná v Německu. A vzhledem k tomu, že nakladatelství Peter Lang zajišťuje, jak známo, svým publikacím širokou publicitu (svůj nabídkový katalog rozesílá na všechny vysoké školy a všechna vědecká pracoviště nejen v Německu, ale i v německy mluvících zemích), lze předpokládat, že se německy psaná kniha "naší" Lenky Vaňkové dostane rychlou cestou do rukou všem lingvistům zabývajícím se diachronií německého jazyka.
Laudatio pronesl při křtu knihy univ. prof. dr. Zdeněk Masařík, DrSc., z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Laudator zdůraznil, že Lenka Vaňková je vůbec první germanistkou, která zkoumá bývalé německé dialekty na severní Moravě. Podtrhl, že ne každému se podaří vydat knihu ve frankfurtském nakladatelství Peter Lang specializujícím se na vědecké publikace. Vyjádřil myšlenku, že na Filozofickou fakultu Ostravské univerzity by se v budoucnu mohlo přenést centrum diachronního výzkumu němčiny. Oblast severní Moravy a Slezska zatím nebyla z tohoto hlediska dostatečně zkoumána, v našich archivech je podle slov prof. Masaříka celá řada vzácných, z jazykového hlediska neprozkoumaných německých materiálů.
V tomto kontextu je velice potěšitelné zjištění, že dr. Vaňkové se už podařilo získat studenty, kteří si dílčí problém z historické gramatiky němčiny (jedné z nejtěžších disciplín při studiu každého jazyka) zvolili jako téma své diplomové práce.
Hojně zahraničních i domácích citací, hodně plodných hodin v archivech a hodně dalších úspěchů v nastoupené cestě, milá Lenko!
Doc. PhDr. Eva Mrhačová
MARTIN PILAŘ:
UNDERGROUND (Kapitoly o českém literárním undergroundu)
(knihu vydalo nakladatelství HOST, Brno 1999)
Jednotlivým představitelům kulturního okraje už své objevné studie věnovali Jindřich Chalupecký a Jan Lopatka. Martin Pilař se ve své knížce pokusil o ucelenější pohled na danou problematiku i s vědomím, že jeho práce nemůže "směřovat k tomu, aby suplovala syntetickou literárněhistorickou monografii, k jejímuž napsání ještě čas nedozrál". Musel se totiž v první řadě vypořádat s hojně užívaným a často zneužívaným termínem underground, a tak se při svém psaní pohybovat mezi literární teorií a historií. Pilní čtenáři časopisů Vokno, Živel, předrevoluční Revolver Revue či statí Martina Machovce mohou snadno propadat nekritickému nadšení pro vše z kulturního podzemí pocházející, naopak obdivovatelé Václava Černého a Ivana Svitáka mohou nad undergroundem mávat rukou, nebo se dokonce šklebit odporem. Pilař nabízí perspektivu odlišnou od nekritických ctitelů i zavrhovatelů. Neopomíjí všechna omezení undergroundové tvorby, daná už její samotnou intencí, zároveň k ní však přistupuje jako k literárnímu faktu hodnému seriozního zájmu. Vždyť i jeden z nejvýznamnějších českých poválečných prozaiků Bohumil Hrabal vzešel z undergroundu a už zmíněný Chalupecký často poukazoval na těsné sepětí insitní tvorby a moderního umění. Autor navíc v textu upřednostnil autory, kteří se dosud nedočkali výraznějšího vědeckého ani editorského zájmu: opomíjeného Ivo Vodseďálka, asociální a přitom vzácně kultivovanou Janu Černou a Vladimíra Boudníka, jehož kulturní veřejnost vnímá spíše jako výtvarníka. Pro akademickou půdu nezvyklému tématu odpovídal i uvolněný ráz páteční vernisáže. Obvyklé laudatio nahradila autorova polemika s dosavadními interpretacemi tématu, prokládaná hudebními vystoupeními tria Michala Veselky. A nad obligátním vínem tentokrát jednoznačně dominovalo pivo a olomoucké syrečky.
Libor Magdoň