Výstavy v Galerii Student

 

Ve dnech 12. dubna až 7. května 1999 se představila Ostravské univerzitě a ostravské veřejnosti v Galerii Student akademická malířka Zuzana Füsterová.

Její zcela nevšední výtvarná instalace Světelné objekty vzbudila velký ohlas mezi všemi, kteří výstavu navštívili. Výstavu uvedl významný brněnský kunsthistorik PhDr. Jiří Valoch.
 

Úvodní slovo k zahájení výstavy

Kdysi dávno jsem spustil
a od těch dob
po všechny dny a noci
rozkročen nad roubením táhnu
z hluboké studny okov
nejistě zavěšený na laně.

Zatímco prsty
mi nabíhají krví,
zatímco stehenní svaly
cukají napětím,
táhnu.

Zatímco na dně třpytí se hvězdy
a do týla buší polední slunce,
táhnu.

Po všechny dny a noci táhnu
ze studny okov čisté spodní pravdy
nejistě zavěšený na laně -

 
Josef Suchý, Okov
 

Světlo - transcendence

Bylo jistě šťastným nápadem pozvat Zuzanu Füsterovou, aby vystavila reprezentativní výběr svých současných prací právě v Galerii Student, sídlící ve škole, kterou sama v osmdesátých letech absolvovala. Potom se ovšem odstěhovala do Prahy a svou orientaci si ujasnila ještě studiem na Akademii - poté, co se pražská Akademie proměnila z konzervativního mastodonta, přežívajícího po desetiletí, ve školu výrazně živou a názorově diferencovanou, jak se to stalo pod vedením Milana Knížáka po roce 1989.

Ostravská výstava zaujala již při vstupu - prostory galerie totiž umělkyně zcela zatemnila, více či méně v ní svítily pouze její objekty. Právě práce se světlem představují již po několik roků hlavní oblast její tvorby, tvorby velice osobité, přinášející do kontextu české výtvarné kultury skutečně novou, autentickou kvalitu.

Obecně vzato se dílo Zuzany Füsterové hlásí do linie světelně-kinetického umění. Nezajímá ji ovšem práce s reálným pohybem, naprogramovaným a demonstrovaným divákovi, který si s kinetismem v různých podobách, ať víceméně lyrické či organické nebo striktně konstruktivní, spojujeme již od přelomu padesátých a šedesátých let, kdy došlo k velkému oživení nejrůznějších podob kinetické problematiky, která se táhne dějinami nejen umění moderního, ale i jeho některými historickými periodami. Před třemi či čtyřmi desetiletími to bylo v rámci širšího komplexu, kterému můžeme říkat třeba dobovým termínem "nová citlivost". Do ní patřily různé modifikace konkrétního a neokonstruktivního umění, včetně umění optického, ale také malířská monochromie či materiálově artikulované příklady konceptuálního myšlení a řada dalších jevů. Füsterová dnes objevuje jinou, subtilní, křehkou řeč světla, pohyb je pouze zdánlivý, díky pohybu diváků kolem jednotlivých děl. Zajímá ji světlo v té nejjemnější podobě, prozařování, pronikání, jeho zdánlivá prostorovost a prostorotvornost je dána nesmírně zajímavým uplatněním zrcadel. Je to světlo, které má prostředkovat určitou transendentální zkušenost a přenášet transcendentální kvality vnímateli. Autorčiny objekty tedy nejsou nikdy pouze nositeli estetických kvalit, ta je u nich spjata právě s tímto, pro umělkyni určujícím, momentem. Všechny exponáty jsou vlastně černé skříňky, v nichž se různými způsoby uplatňuje působení světla jako fenoménu, který doslova "činí viditelným". Často je východiskem černá fólie, do které je možné prořezávat linie nebo písmo. Jednu sféru zájmu výtvarnice představují ryze geometrické konstrukce, proměňující se díky pohybu diváka, který vlastně sám podmiňuje různá prosvítání. Konstrukce je spjata se světelným zdrojem, ale také se zrcadlením, které postupně se proměňující osvětlení té nebo oné části této konstrukce dál násobí. Často pracuje Füsterová s textem, buď s jednoduchým pojmovým vymezením mnohokrát zopakovaným v ploše, nebo se sekvencí víceslovnou. Světlo a zrcadlení pak vstupují do interakce s tímto textem jako neoddělitelná součást vizuálního, ale také - a především! - významového kontextu. Najdeme ale i práce s vizuálním citátem z dějin umění, který může být také nově kontextován světelnými a zrcadlovými proměnami, jež mu dodávají nové kvality vizuální i významové. Poslední skupinu autorčiných prací na ostravské výstavě představují dva objekty, které jsou morfologicky i vizuálně nesmírně jednoduché, ale také nesmírně působivé. Světlo v nich má podobu pouhého těžko identifikovatelného ozáření, které je spjato s velice jednoduchým prostorovým geometrickým útvarem. Tyto práce tematizují možnost vizuální iluze prostoru tam, kde již fyzicky nemůže být... Tak vzniká pocit větší hloubky či větší dálky, než jakou dovoluje rozměr celého objektu. A světlo je zde opět konstituujícím fenoménem - ono de facto zpřítomňuje tuto možnost a doslova ji činí viditelnou... Do výstavní místnosti nemohlo vstupovat příliš mnoho lidí zároveň a ti, kteří vstoupili, se museli nejprve rozkoukávat a potom tiše vnímat jednotlivé objekty. V době, která dává přednost vizuálním (i jiným) senzacím, dává Zuzana Füsterová přednost subtilnosti, potřebě koncentrace a třeba i trpělivosti. Mezi současnými českými umělkyněmi a umělci, pracujícími se světlem, má bezpochyby místo prvořadé, ale její dílo se začíná prosazovat jako pozoruhodná kvalita i v obecnějším kontextu. Předloni reprezentovala české umění (spolu s brněnským Pavlem Rudolfem, jehož problematika je konceptuálně-konstruktivní) na Bienále drobné plastiky ve slovinské Murské Sobotě, věnovaném tentokrát konkrétnímu umění dnes - oba čeští účastníci tam získali ceny, a to v konkurenci internacionálně již známých tvůrců. I to je jistě jedním z důkazů, že to, co tato nyní pražská výtvarnice dělá, představuje autonomní přínos, kvalitu, která si zaslouží být vnímána. A ostravská odborná i ostatní veřejnost měla příležitost si to ověřit na skutečně krásném výběru z její současné tvorby.

Jiří Valoch


Od 10. května do 4. června 1999 jsme mohli zhlédnout tvorbu mladého ostravského výtvarníka Martina Gabčana v Galerii Student.


Tíhu okovu své fyzičnosti si asi povinně nese životem každý z nás. Pouze fantazii, snění, imaginaci a umění zemská přitažlivost nevadí. A tak jako lidé, bytující v prostoru těla hmoty, ale každým okamžikem i v bezprostoru kosmu, věčnosti, Božského lůna, žijeme tady a tam, stále mučeni silou a tíhou země a zároveň osvobozováni křídly andělů. V útrapách, mukách, bolestech a pochybnostech a zároveň stále očarováváni zářivou krásou třpytící se rosy na květech sedmikrásek či hvězdným nebem odhalujícím nové světy fyzickému zraku.

Jsou lidé, kteří se v prostoru tíhy pohybují jaksi samozřejmě. Martin Gabčan si své životní břemeno táhne vědomě. Možná proto, jak sám říká, si ve své výtvarné výpovědi volí těžká témata. Když jsem se ho zeptala proč, řekl mi, že je to nutnost. Chce si svůj život sám řešit. Jeho dílo o tom promlouvá.

Řeší témata kontradikční (Den a noc, Jablko a meč), témata těžká, možná i bolavá (Čnící, Zalomení, Skloněná, Trámy, Odvalený kámen.), ale i něžně milá zároveň.

Martin Gabčan, jak sám vyznává v úvodu katalogu z roku 1995, se ve své práci snaží navázat na evropskou humanistickou a křesťanskou tradici. Tuto cestu naznačují obrazy a sochy (Studie Krista, David a Goliáš, Meditace, Svatý Petr)

Martin Gabčan studoval na SUPŠ v Uherském Hradišti v letech 1984 -1988, na AVU v Praze a v Bratislavě v letech 1989-1992.

O své tvorbě sám napsal:

"Na střední škole jsem začal studovat kamenosochařství. Odtud pramení můj vztah k přírodě, k přírodním materiálům. Od sochařského chápání tvaru jsem postupně došel až k zjednodušenému způsobu vyjádření v kresbě.

Kresebná část mé tvorby vychází z přírody a je podkladem pro práci sochařskou.

Prvotní je pro mne vizuální zkušenost. Z této zkušenosti se snažím vybrat to nejpodstatnější, co pak transformuji do zkratky, znaku, symbolu, který se stává nositelem obsahu sdělení."

Na výstavě v Galerii Student vystavuje Martin Gabčan své práce posledních deseti let. Jsou to kresby, malby a plastiky.

 
Michaela Terčová