Žena o výtvarném umění žen
 

Cindy Shermanová je jednou z nejvýznamnějších současných amerických umělkyň.

Její fotografie jsou výrazem postojů k sociálnímu, kulturnímu, společenskému a politickému dění. Umění fotografie je umění jako třeba malba, grafika nebo sochařství. Umění Cindy Sherman je osobní výpovědí ženy performující a manipulující sama se sebou, se svým tělem, se svou vlastní zkušeností. Nepředvádí sama sebe, svou ženskou krásu, ale používá svého těla jako prostředku aktuální výpovědi, jako média.

Americká kunsthistorička Kathryn Kramer z univerzity Cortland, USA představila začátkem března na třech dvouhodinových přednáškách, které připravila pro naše posluchače, současné americké výtvarné umění žen a Cindy Sherman jako jedné z nejvýznamnějších osobností. Ze vzdáleného kontinentu přivezla "nové" téma, pro Američany snad žhavý problém.

Připomněla jsem si společný projekt z roku 1994 našich a kanadských posluchačů z Alberta College of Art z Calgary na téma "Feminine voice", návrh byl z kanadské strany. Je sice pravdou, že se akce zúčastnily hlavně ženy, ale to se nám pro naplnění tématu zdálo trochu málo. Vlastně jsme záměru ani neporozuměli , neoslovil nás. Přiznám se, že jsem nyní podobný pocit zažila v očekávání avizovaných přednášek paní Kathryn Kramer.

Feminismus, komunismus, ale i každý další ismus je pro mne v podstatě nepřijatelný a myslím, že i naše umělecká scéna nechápe problém feminismu tak aktuálně, jak asi existuje v současné Americe, kde se prosazení žen stalo jedním z hybných diskurzů převážně posledních tří desetiletí.

Cindy Sherman, ale i další umělkyně současného amerického umění, jako třeba Janine Antoni a Jana Sterbak, původem Češka, těží ve své výtvarné práci převážně ze smyslových, tělových zkušeností a schopností, z vnitřních biologických daností, z celistvosti k vlastní tělesnosti a sexualitě. Janine Antoni modeluje objekty - sochy žvýkáním a kousáním z čokoládových bloků. Janu Sterbak představila Kathryn Kramer dílem "Flash dress". V autentické naturalisticky provedené instalaci v průběhu výstavy zasychalo živé maso sešité na míru umělé modelky.

Fascinací smyslovostí a vlastní tělesností se zabývá i např. naše Veronika Bromová. Baví se a šokuje sebeanalýzou, sebedeformací formou superfototechnologie a instalace. Taky Kateřina Vincourová vchází do sladkého světa smyslů především instalacemi. Vytváří poeticky magické erotické iluze milostného snu světla a barev. Tělovost jako výchozí bod fascinuje i Adrienu Šimotovou, jednu z našich nejvýznamnějších současných umělkyň. Její vyzrálá tvorba však daleko silněji rezonuje duševními a duchovními schopnostmi ženské intuice. Tělovost vede cestou vnitřních proměn k věčnosti a ke světlu.

Uvažuji o situaci a mentalitě žen a mužů v obou zemích, o tom, proč nás problémy feminismu tolik nevzrušují, nebo jaké jsou vůbec schopnosti, danosti a umělecké ambice muže a ženy?

V životním stylu, ve školství, kultuře, sportu vyžadujeme rovnoprávnost, unisex .. A tak mě napadá, zda se občas nekonfrontujeme i s něčím takovým jako antifeminismus?

Paní Kathryn Kramer, historička umění z univerzity Cortland, USA přednášela a hostovala týden (5.-13. 3. 1999) na naší univerzitě. V průběhu svého pobytu uspořádala tři přednášky o současném výtvarném umění Ameriky se zaměřením na umělkyně ženy. Její přednášky byly hojně navštíveny a vzbudily nemalou pozornost a zájem.

Součástí pobytu paní Kathryn byly besedy na katedrách, návštěvy muzeí, galerií, výstav a kulturních památek v Ostravě, Olomouci a v Praze. Před odjezdem se paní Kathryn vyjádřila, že chce určitě do ČR opět přijet.

Michaela Terčová