Pane profesore, jste znám jako jeden z předních českých lingvistů zabývajících se sociolekty. Nevzpomenete si na nějakou zajímavou příhodu, kterou jste prožil při jazykovědných výzkumech slangů?
Svůj jazykovědný výzkum jsem začal slangem železničářským. Vyrostl jsem na nádraží a mám k tomuto prostředí a k železnici vůbec určité osobní vazby. Po velké dotazníkové akci jsem získal od ministerstva dopravy povolení vstupu do několika významných železničních stanic; šlo o Brno, Bohumín, Ostravu, Přerov a Valašské Meziříčí.
Po absolvování bezpečnostního školení jsem se rozhodl navštívit jedno z našich nejfrekventovanějších nádraží, a to v Přerově. Sotva jsem však vstoupil do prostoru velkého lokomotivního depa, byl jsem rázně zadržen dvěma příslušníky železniční policie. Ti nebyli vůbec ochotni přijmout vysvětlení smyslu mé přítomnosti a snad i proto, že to bylo ve dnech zvýšené ostrahy u příležitosti výročí "Února", byl jsem jako podezřelý živel nekompromisně předveden k náčelníkovi depa. Teprve tam jsem byl pochopen; pomohlo i to, že jsem při vysvětlování prokázal mnohé znalosti z železničního prostředí, zejména slangové názvy lokomotiv, a to i těch, které už byly vyřazeny z provozu (mikádo, litevka, všudybylka, horačka, krasin, bobina, cecilka, štokr, kampr, albatros, papoušek, omega aj.).
A tak mne vzápětí sám náčelník dovedl do odpočívárny strojních čet a pracovníků depa, kde se našlo mnoho ochotných informátorů.
Pane profesore, byl jste prvním rektorem Ostravské univerzity. Jaké myšlenky Vás vedly k tomu, že jste se tak usilovně snažil (spolu s ostatními vysokoškolskými pedagogy) o vybudování vysoké školy univerzitního typu v Ostravě? Jak jste spokojen s uskutečňováním své vize v současnosti?
Ostravská univerzita byla zřízena zákonem České národní rady s platností od 28.X. 1991 sloučením s tehdejší samostatnou Pedagogickou fakultou v Ostravě. Městu Ostravě a lidnatému regionu severní Moravy a Slezska se tak naplnily již po několikáté opakované snahy o ustanovení vysokoškolské instituce humanitního, univerzitního zaměření s širokými vzdělanostními možnostmi. Zatímco dřívější Pedagogická fakulta poskytovala pouze učitelské vzdělání pro základní a střední školy, vznikající OU začala rozvíjet i vysokoškolské vzdělání neučitelského zaměření, a to tříleté studium bakalářské a 4-5leté studium magisterské. Ostravskou univerzitu tvořily zpočátku tři fakulty: Filozofická fakulta, Pedagogická fakulta a Přírodovědecká fakulta; v zimním semestru 1993/94 zahájila svou činnost Zdravotně sociální fakulta.
Vznik Ostravské univerzity a její počáteční rozvoj lze zcela oprávněně označit za jednu z nejvýznačnějších skutečností v období po pádu totalitního režimu. Je nejen dokladem odpovědné, cílevědomé a obětavé práce většiny pracovníků bývalé Pedagogické fakulty Ostrava a nově se rozvíjející Ostravské univerzity, ale zároveň i nejcennějším vkladem do všestranného rozvoje města Ostravy, severomoravského regionu a Slezska.
A jsem velmi rád, že mi bylo takřka v závěru mé učitelské činnosti dopřáno se na tak závažném úkolu podílet. Mám za to, že Ostravská univerzita v krátkém období své působnosti upevnila svou pozici mezi ostatními vysokými školami a plní cíle, které byly při jejím vzniku formulovány. Mladým lidem se dostává stejné příležitosti ke vzdělání jako v jiných velkých městech v Čechách a na Moravě. Počet zájemců o studium je vysoký, není pozadu při srovnání s počtem zájemců o studium na starších tradičních univerzitách.
Je známo, že Vás životem provázejí dvě velké lásky: vztah k mateřštině a hluboký, trvalý vztah k hudbě a zpěvu. Čím podle Vás ovlivňuje svět hudby život člověka? Cítíte se obdarován, nebo jste spíše ten, kdo dává?
Vnímaví a citliví lidé mají z hudby dvojí hluboký prožitek. Hudba dovede člověka povznést, obohatit o neopakovatelné pocity a zážitky. Jestliže se na její interpretaci sami podílíme, jsou naše prožitky ještě umocněny. Já jsem začal sólově zpívat už na gymnáziu, na vysoké škole jsem studoval český jazyk a hudební výchovu. Hned v prvním ročníku jsem vykonal přijímací zkoušku a stal jsem se členem obdivuhodného kolektivu lidí nejrůznějších odborných zájmů, nicméně vázaných silným vztahem k hudbě, a to Pěveckého sdružení moravských učitelů (PSMU). Bylo mi tak dopřáno podílet se na špičkové interpretaci různých žánrů mužské sborové tvorby domácí i cizí. S PSMU jsem navštívil většinu evropských zemí a Japonsko a zažil mnoho krásného. Dostalo se mi i cti zpívat jako sólista. Přestože jsem mnohé skladby zpíval snad stokrát, vždy to pro mne byl jedinečný zážitek - výkon, na který je nutno plně se soustředit. Radost ze zdařilé interpretace mi stále přináší pocit zvláštního uspokojení, ať už jde o lidovou píseň nebo Horu tří světel B. Martinů, Sunt lacrimae rerum K. Orfa a zejména o ojediněle působivého (a náročného) Potulného šílence L. Janáčka.
Za rozhovor děkuje Dr. E. Demlová
Význačné osobnosti naší univerzity panu profesoru Jaroslavu Hubáčkovi přejeme do dalšího života mnoho tvůrčích sil.
Redakční rada Listů OU