Potřebuji najít synonymum pro slovo myslet. Takové, které by překonávalo i náznaky definitivnosti, konečnosti, které by trvale bralo iluzi jednoznačnosti. Sice by to mohla být úleva, kdyby se výroky blížily pravidlům, ale naštěstí ve světě humanitních věd se tak neděje. Tak by se mohla v titulku uplatnit slova domnívám se, mám za to, zamýšlím se, usuzuji.
Musím se, díky své profesi, každoročně probírat a prodírat stovkami tisíc psaných slov. Jen občas se objeví věta, která se ze světa fikce prosadí i do mimoliterární skutečnosti. Ladí s mou momentální lidskou situací, s pracovním zatížením, s životním zasukováním, které si každý z nás tu rozmotává, tu zamotává. Tentokráte ona věta zněla: ...zachovat si radost, nezůstávat dlužna obdiv a vděčnost. Přiznávám, že přišla včas v těch chvílích nad ránem, které jsou jediné možné pro mou touženou literárněhistorickou práci. Už jsem se začínala pomalu potápět do vypjatě zaváděných kreditů, do prosazování co nejefektivnějšího uspořádání fakulty, do obhajování místa Filozofické fakulty na Ostravské univerzitě. Začala mne svazovat úzkost, protože jsem nejen svědkem, ale i účastníkem jevů, kdy mnozí čelí stále se stupňujícímu jakémukoli vnějšímu tlaku neurvalostí, zlobou, depresí, těžkými duševními chorobami, pomluvou.
Nechci si vyhlašovat motivující hesla, přesto mám za to, že to nebude marné, když si v následujícím období občas vzpomenu na slova Gertrudy Gruberové - Goepfertové (je to fajn, když začínají všechna jména jedním písmenem)... zachovat si radost, nezůstávat dlužna obdiv a vděčnost...
Dr. Iva Málková