Cítím se u vás dobře

 
Od února působí na naší univerzitě profesor Fulbrightovy komise Charles Crow. Na katedře anglistiky a amerikanistiky vede výběrové semináře z americké literatury a amerických studií. Ch. Crowovi jsme položili několik otázek.

Mohl byste se nejprve představit našim čtenářům?

Narodil jsem se v Kalifornii, kde jsem také vystudoval anglistiku na Stanfordské univerzitě a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V Berkeley jsem také absolvoval doktorandské studium. Jedna zajímavost: na střední škole v jihokalifornském Lancasteru byl mým spolužákem slavný hudebník Frank Zappa. Za prací jsem se ovšem přestěhoval na Středozápad do Ohia, kde jsem třicet let až do odchodu do důchodu učil na Státní univerzitě v Bowling Green.

Jaký charakter má vaše domovská univerzita?

Univerzita v Bowling Green je dotována státem. Vznikla z původního pedagogického institutu pro přípravu učitelů a nyní nabízí bakalářské, magisterské i doktorandské studium. Univerzitu výrazně profiluje poměrně mladý obor studií populární kultury, jenž byl ostatně právě na ní založen profesorem Rayem Brownem. Jinak je to typická univerzita střední velikosti s neodmyslitelným kampusem. Studuje na ní 15 000 studentů. I když nepatří k nejprestižnějším institucím, dobře slouží potřebám regionu.

Učil jste někdy i v zahraničí?

Ano, dvakrát a pokaždé na univerzitě v rakouském Salzburgu.

Co vás motivovalo k tomu, abyste požádal Fulbrightovu nadaci o stipendijní pobyt v zahraničí? A proč jste si vybral zrovna Českou republiku?

Učení v Rakousku v osmdesátých letech se mi velice zalíbilo. Naše děti již odrostly, takže jsme již nebyli vázáni povinnostmi doma. Hodně jsme tehdy cestovali po střední a východní Evropě, proto jsem se chtěl do této oblasti vrátit. Navíc jedna z mých kolegyní, vedoucí katedry, působila po určitou dobu na Karlově univerzitě v Praze a pobyt na ní mi vřele doporučila. Od Karlovy univerzity jsem také dostal pozvání. Pražská odbočka Fulbrightovy komise mi navrhla, abych během svého ročního pobytu působil na dvou institucích, na Karlově univerzitě a u vás. Prostřednictvím e-mailu jsem se dostal do kontaktu s Tomem Connollym a ten mi o Ostravě poslal ty nejlepší reference. To také rozhodlo, že jsem s nabídkou souhlasil a zatím toho vůbec nelituji.

Jaké rozdíly vidíte mezi americkými a českými studenty?

Kompozice studentů v amerických třídách je mnohem různorodější. Studenti jsou nejrůznějšího etnického původu. Ona různorodost se projevuje i ve věku. Je docela běžné, že mezi dvacetiletými studenty sedí i čtyřicátníci, kteří například z rodinných důvodů přerušili studium a po dlouhé době se rozhodli dokončit své vysokoškolské vzdělání. Zvláště pro státní školy je takové složení studentů dost typické, neboť tyto univerzity jsou přístupnější širším vrstvám. Pro mne je vždy zajímavé mezi těmito různými věkovými skupinami sledovat konfrontaci životních názorů a postojů.

Pozorujete nějaký rozdíl mezi studenty Karlovy univerzity a Ostravské univerzity?

Snad v tom, že na Karlově univerzitě mají studenti možnost širšího výběru předmětů. Musím však říci, že mě potěšilo, jak dobré studenty máte u vás na Ostravské univerzitě. Mnozí mi dávají v hodinách velice zajímavé a podnětné otázky.

Jaké byly vaše první dojmy z Ostravy?

Poprvé jsem do Ostravy přijel již v listopadu a bylo velice chladno. Měl jsem o městě dobré informace, a tak jsem věděl, kam jedu. Ano připouštím, že průmyslové objekty mohou být fotogenické pouze pro umělecké fotografy, ale střed města je pro mne docela přitažlivý. Cítím se v něm dobře, protože centrum má lidské rozměry, takže se v něm dá chodit pěšky. Navíc je tu levněji než v Praze. A lidé jsou tu přátelští.

Váš obor vás jistě hodně pohlcuje. Zbývá vám vůbec nějaký čas na koníčky?

Miluji cyklistiku, zejména pak na velké vzdálenosti. Tak třeba v roce 1990 jsem v Novém Zélandu na kole najezdil za měsíc 1400 mil. U nás na Středozápadě často prožiji na kole celý víkend. Ale v České republice kolo nemám. Asi se bez něho na rok obejdu.

Děkuji za rozhovor.

 
Stanislav Kolář
katedra anglistiky a amerikanistiky