Cesta na Krym aneb jak jsme jeli na Krym a zpìt (2. èást)
 

Po krátké, ale pøíjemné zastávce ve Lvovì jsme pokraèovali dále k našemu cíli, krymským horám, pøes mìsta Ternopil - Chmelnyckyj - Vynnycja - Bila Cerkva - Dnipropetrovsk - Zaporižžja do Simferopolu.

Èekal nás den a pùl strávený ve vlaku. Obávali jsme se, že zástupy zlodìjù nám nedají spát po celou cestu, a skuteènost proto pøedèila oèekávání. Nejenže lidé, kteøí s námi cestovali, byli obyèejní cestující tak jako u nás, ale vìtšinou jeli nìkam na prázdniny èi dovolenou a vùbec nemìli zájem okrádat nebo ohrožovat èeské cestující. A tak se naším nejvìtším problémem stalo vìtrání, protože okna v kupé a na chodbì byla zašroubována a nešla otevøít. A klimatizace ? Vìtrací otvor ve stropì, který pokud fungoval, tak pouze za jízdy. Dalším zážitkem je pak prodej obèerstvení, a to jak ve vlaku, tak na zastávkách. Vlakem procházela starší, pøíliš nalíèená žena a táhla za sebou malou tašku na koleèkách, z níž nabízela pouze teplý tonik a teplé rýžové pivo. Mìli jsme ten nedobrý nápad a pivo jsme vyzkoušeli a dodnes vedeme spory o tom, co to vlastnì bylo za tekutinu. Když vlak zastavil ve stanici, rozehrál pøed námi ukrajinský lid celou škálu svých kuchaøských dovedností. Postávající lidé nabízeli veškeré možné pochutiny - od již výše zmínìných dortù, sušených ryb až po zapékané pirožky a vaøené raky, a to vše dokonale uškvaøené na slunci - a kdykoli ochotni nechat nás ochutnat. Nakonec nám cesta ubìhla celkem rychle. A to i pøesto, že výhledy na široširou step byly vìtšinou znemožnìny kvùli okolní hradbì stromù.

V Simferopolu, koneèné stanici vlaku a hlavním mìstì Krymské autonomní republiky, vládl èilý ruch. My jsme si však zjistili pouze zpáteèní vlaky a pospíchali jsme na stanovištì trolejbusù, abychom pokraèovali dále až do horského prùsmyku zvaného Angarskij pereval, odkud nás již èekala cesta pìšky. Aèkoli stanovištì bylo na dohled, cesta k trolejbusu byla obtížná, protože jsme se museli prodrat zástupy taxikáøù, kteøí nás zastavovali, pokøikovali na nás " ribjata" a ptali se nás, kam jedeme. Potom nám za strašnì pøemrštìnou cenu nabízeli své služby a tvrdili, že trolejbusy tam nejezdí nebo že mají mnohem vyšší ceny. Naštìstí jsme na nì nedali a místo 50$ za taxíka jsme radši každý dali 4$. A tak jsme se svezli nejdelší trolejbusovou linkou na svìtì, vystoupili v jejím nejvyšším bodì a vydali se do hor.

Asi po 5 minutách jsme došli k meteorologické stanici, kde jsme se ptali na vodu a na poèasí. Pan meteorolog nám ukázal k potùèku plnému splaškù a dodal, že bude pršet. Jen neví, jestli už dnes nebo až zítra. Pokraèovali jsme dál bukovým lesem, plným vzácné okrotice èervené a ve chvíli, kdy jsme vyšli z lesa pod první vrcholek, došlo na slova meteorologova. Zaèalo pršet. Pøestali jsme se kochat výhledy a asi 3 hodiny jsme se schovávali pod skalním pøevisem a opékali na ohni chleba. K veèeru jsme za mrholení postavili stany na stráni a ráno jsme je pak vysoušeli.

Den zaèínal nádhernì a my jsme s novým elánem pokraèovali v cestì. Po zdolání dalšího vrcholku se pøed námi otevøel výhled na protìjší Babugan (s nejvyšší horou Krymu Roman Koš - 1545 m) a zpìt na údolí, kterým jsme pøijeli, dohlédli jsme dokonce až na Simferopol a pøehradu pøed ním. Geografové z naší výpravy ocenili obzvláštì planinu pøed námi, protože byla plná krasových závrtù a poseta škrapovými poli. Zvlnìná plošina hýøila kvìtenou a nám cesta mezi lnem, pomnìnkami a rdesnem krásnì ubíhala až k nejvyššímu vrcholu plošiny Èatyr Dagu (1527 m), i pøestože bylo støídavì sluneèno, støídavì zataženo. Skupina Rusù, kterou jsme potkali pod vrcholem, nám nabízela vodu, doporuèila návštìvu blízké jeskynì a horskou chatu na pøespání. Na svazích hory rostly bolševníky a nad vrcholem pøedvádìli krkavci akrobatické kousky. Spustili jsme se zpìt na plošinu a pak jsme dál klesali podle mapy až k horské chatì, která se ukázala být prázdnou døevìnou budovou, kde nebylo ani živáèka. Opìt jsme stavìli stany a kluci (geografové) asi po dvou hodinách našli vodu. Díky nim jsme se mohli umýt u malého pramínku.

Další den jsme ukryli batohy do lesnatého závrtu a šli navštívit jeskyni zvanou Mramornaja, na jejímž objevení se v roce 1975 spolupodíleli èeští speleologové z bohumínské organizace Orcus. Byla blízko a byla opravdu hezká. Kromì nejrùznìjších forem jeskynní výzdoby nás zaujaly také obrovské skalní bloky, které èást podzemního prostoru zavalily. Prùvodce nikdy neèekal na zbytek skupiny, a než jsme k nìmu vìtšinou došli, byl už v polovinì výkladu. Další jeskynì na plošinì Èatyr-Dag, a je jich opravdu hodnì, jsme již nenavštívili. V souèasné dobì probíhá rozsáhlý prùzkum zbývajících jeskyní, na kterém se opìt podílí již zmínìná bohumínská speleologická organizace.

Ráno jsme se sbalili, dobrali vodu a scházeli do údolí. Pøed první vesnicí jsme za levandulovými poli narazili na rybníèek a neodolali jsme koupeli. Nakonec jsme u nìj pøenocovali. Ráno nám jel z vesnice autobus až k pobøeží Èerného moøe do Alušty, odkud jsme (po nákupech na trhu) pokraèovali až do Jalty. Mìli jsme v úmyslu odtud pokraèovat na pohoøí Babugan s nejvyšší horou Krymu, a proto pro nás bylo pøekvapení, když jsme se na informacích dozvìdìli, nejen že autobus smìrem na Babugan nejezdí, ale že je tam i národní park, za pobyt se platí a nesmí být delší než jeden den. Byli jsme skleslí a po zvážení všech možností jsme usoudili, že Roman Koš asi nezdoláme, a rozhodli jsme se oddychnout si u moøe. Nastoupili jsme do trolejbusu (Jalta oèividnì nestála za delší prohlídku) a vydali se jím podél pobøeží hledat místo, kde jsme se chtìli zdržet nìkolik dní.

Tamara Brancová, Jan Hradecký, Tomáš Pánek, Veronika Šmídová, Dušan Vrtal