Malý breviáø slušného chování
 

Platí ještì dnes pravidla slušného chování? Kolik mladých lidí zná etiketu? Co víme o správném oslovování, stolování, oblékání...? A odkud máme získávat tyto informace? Pojïte se uèit s námi!

Èlovìk mezi lidmi

Zásada è. 1:
Neoslovujte své uèitele na chodbì nebo na ulici. Potøebujete-li nìco vyøídit, navštivte je v jejich pracovnì. "Dobrý den, pane..." Nemùžete si za žádnou cenu vzpomenout na titul svého uèitele? Rudnou Vám tváøe a dìlá se Vám temno pøed oèima od pøemýšlení, jak z této trapné situace "vybruslit"? Postupujte podle dalších zásad.

Zásada è. 2:
Kdykoli vstupujete do dveøí pracovny, pøeètìte si vizitku a zapamatujte si titul.

Zásada è. 3:
Máte-li krátkou pamì a bìhem dùležitého rozhovoru o tøetím termínu zkoušky zapomenete, že jste nìco èetli na dveøích, v titulu nikdy nepøidávejte. Když už jsme se dostali ke dveøím, na chvíli se u nich zastavíme.

Zásada è. 4:
Do místnosti vcházíme až po zaklepání a na vyzvání. Máme-li klobouk na hlavì, cigaretu v ústech èi ruce v kapsách, jsme neslušní. Po vstupu následuje pozdrav. Pozdravem o sobì vytváøíme první dojem, je odrazem vnitøku našeho "já".

Zásada è. 5:
Chceme-li odcházet s termínem zkoušky v kapse, zdvoøile pozdravíme. Poplácání, zamávání nebo vztyèení ruky u nás nepøichází v úvahu, proto využijeme pozdravu verbálního. "Rukulíbám" nebo "K budování a obranì socialistické vlasti buï pøipraven!" se už dnes "nenosí", postaèí pouhé "Dobrý den". Vcházíme-li do dveøí cizího území, je poøadí zdravení jasné. Ale když jdou dva lidé po chodníku, platí:

Zásada è. 6:
První zdraví ten zdvoøilejší. Èasto se využívá kombinace zdravení verbálního s neverbálním, což znamená, že k pozdravu mùžeme pøidat i podání ruky. V tomto pøípadì nám pomùže další zásada.

Zásada è. 7:
Ruku podává jako první ta osoba, která je spoleèensky významnìjší. Nadøízený podává ruku podøízenému, žena muži. Ale pozor, je-li muž o mnoho let starší než žena, vyjádøí mu ona úctu tím, že podá ruku až jako druhá. Stisk ruky nemá být dlouhý a má být støednì silný. Tiskneme celou ruku, ne jen prsty, nebo dokonce koneèky prstù. Nikomu není jistì pøíjemný stisk druhu "leklá ryba".

Podle Václava Šastného, který se zabývá pravidly moderní etikety, èlovìka, kterého potkáme mimo pracovní prostøedí (v našem pøípadì mimo akademickou pùdu), nemusíme oslovovat jeho titulem. Ocitnete-li se tedy v situaci, kdy potkáte svého uèitele na houbách, není vhodné reagovat slovy: "Tak co, pane docente, rostou, rostou?"

A na závìr? Dodržování našeho "sedmera pøikázání" vám zajistí vhodné chování èlovìka mezi lidmi.

Kateøina Krèmáøová FF OU, 3. roèník