Jiøího Kornatovského brána koncentrace otevøená
 

Uèitelé na vysokých umìleckých školách uvažují o tom, jak vzbudit v mladých studentech hlubší vztah k souèasnému umìní. Jeden z nejosvìdèenìjších prostøedkù je vlastní pokus o umìleckou tvorbu. To jistì souvisí s pìstováním originální a pùvodní pøedstavivosti od samých zaèátkù práce se studentem. Jak objevit zasuté prameny fantazie, jak otevøít vnitøní zrak, jak nás to poèátkem století uèil F. X. Šalda?

K tomu by mìly napomáhat pracovní dílny - workshopy - poøádané pøímo na vysokých umìleckých školách. V pøípadì katedry výtvarné výchovy PdF Univerzity Palackého Olomouc to jsou víkendové tøi dny, kdy je stará historická budova prázdná. První workshop, podpoøený vnitøním grantem univerzity, se konal v listopadu 1996. Tøi oddìlené skupiny studentek a studentù pracovaly tøi dny od rána do veèera pod vedením tøí renomovaných pedagogù z Prahy: Borise Jirkù (VŠUP), Jiøího Lindovského (AVU), Jiøího Kornatovského (PdF UK).

Studenti hodnotili tento zážitek s nadšením. Pøedevším bylo velmi významné, že mohli bez pøerušení výtvarnì pracovat tøi dny za sebou a zakusit zážitek koncentrované tvorby. Žádná pøednáška, žádná zkouška, žádné starosti nezasahovaly do rozvoje jejich schopností a pøedstavivosti - a ten byl vskutku prùkazný, rychlý, dìl se takøka skokem o nìkolik tøíd výše. Druhým zážitkem je kontakt s vynikajícími umìlci a konzultace s nimi, jejich vedení a rady. Tøetím neocenitelným výsledkem je rozšíøené poznání vlastních schopností, o kterých vùbec mladí úèastníci nemìli tušení.

Když srovnáme takovou tvoøivou a entuziazmem nabitou atmosféru se situací na vysokých umìleckých školách za doby studia dnešních uèitelù, je to v pøímém protikladu k tomu, co jsme prožívali. V letech nadvlády totalitního režimu existoval jen jeden povolený umìlecký smìr - socialistický realismus. Nepøipouštìl se jiný samostatný postoj, a už vùbec ne u studentù. Studenti nejen že nesmìli vystavovat, ale byly proti nim použity sankce, nìkdy to konèilo vyhozením ze školy. Vyuèující o jejich umìleckém vývoji a názorech nevìdìli, ale ani nechtìli vìdìt, nebo se museli držet programu, daného nejsilnìjší stranou.

Když nový svobodný duch zavál na vysoké školy, vznikaly projekty, jak uskuteènit, o èem se nám v našich studentských letech ani nesnilo. K tomu samozøejmì pøispívá daleko širší informovanost, volné otevøení hranic, poznávání kultur a duchovních smìrù již bez železné opony. Studenti mají velký zájem o filozofii, psychologii umìní, o rùzná duchovní hnutí, uvažují daleko pružnìji a s vìtším pøehledem, mají možnost vystavovat již od prvního roèníku na VŠ. Výstavy a akce si sami organizují, dokonce na nì zvou své pedagogy a v duchu spoleèné spolupráce na spoleèných cílech jsou nositeli nové etiky. I tato pøehlídka práce studentù ve workshopu volné fantazijní kresby byla instalována studentkami. Pøedstavuje výbìr ze dvou dílen vedených magikem a kouzelníkem kresby Jiøím Kornatovským. Na prvním tématu se dohodl hned po setkání s kroužkem studentù. Mìl jich tehdy asi deset vèetnì jedné hostující studentky z katedry výtvarné výchovy PdF UK Praha, jeho žákynì. Téma andìlù padlo prý samo a ihned, jakoby sesláno do jejich prostoru. Zaèínali tím, že kreslili akt v životní velikosti v postoji andìla. Ale už pøitom zaèalo to nevysvìtlitelné tajemné pùsobení mistra - uèitele. Jak Kornatovský dosáhl maximální koncentrace zúèastnìných na vnitøní imaginaci, zùstává skryto a nedostane se nikdy do skript. Ani natoèený videozáznam neodhaluje nic z jeho postupù jako uèitele, nebo dovolil kameramanovi vstup až posledního dne pøi ukonèování workshopu. Prostì koncem jeho tøídenního pùsobení se tato dílna pøedstavila neobvykle velkými volnými kresbami, jež pøekvapovaly kulturou techniky i osobitostí výtvarného názoru.

O rok pozdìji jsme Jiøího Kornatovského pozvali na workshop, kde vedl celkem 35 studentek a studentù. I když jsem jako organizátorka byla témìø stále v jeho patách, musím doznat, že to zvláštní kouzlo, kterým vyèaroval z pøedstavivosti úèastnic a úèastníkù tolik dobøe provedených velkoformátových kreseb, mi zùstává dodnes nevyøešenou záhadou. Sám nazval téma spoleèného snažení prostì: "Horizontály - vertikály".

Živì si vybavuji, kterak hodinu pøed zahájením práce se studenty bloudil Kornatovský s nepøítomným pohledem po uèebnách, chodbách a dílnách naší støedovìko renesanènì barokní katedry. Tiše a soustøedìnì prohledával všechny kouty, obèas se vynoøil tu s døevìnými lištami, tu s provazovými a kartáèovými rohožemi v rukách a okamžitì zmizel za lesem štaflí a prken v uèebnách.

Ale pøi zaèátku workshopu si pozval všechny studenty a jeho promluva byla pøesná a konstruktivní. Hovoøil o tom, že zatímco pøedchozí téma bylo romanticky vzepjaté a mystické, chce obrátit pozornost studentù k potøebì øádu a vyšších cílù, které dnešní doba a život potøebují zrovna tak, jako výtvarné umìní. Pak prostì ukázal na nìkolik modelù, které do každého ateliéru nainstaloval a požádal studenty, aby vytvoøili volnì komponované varianty na systémy vertikál a horizontál, které sestavil z latí, dlouhých lišt, døevìných rohoží nebo velkých pletených rohoží z provazù, které našel pøed hlavními vstupy budov na èištìní bot.

Vznikly série velmi osobitì pojatých variant. Protože ale další fáze probìhla za použití daleko ménì slov, mohlo by se toto soustøedìní také docela dobøe nazvat koncentrací na ticho. Možná, že v tom je skrytý smysl práce uèitele. Možná, že koncentracemi na ticho jsou ohromné èernì sametovì záøící kresby Jiøího Kornatovského, které povìsil do bìlostné univerzitní galerie Student. Jsou tøi - každá na jedné stìnì, jako by sem odedávna patøily - pøesnì vyplòují jejich formát. Poèet tøí je ostatnì pradávné magické èíslo. Zakladatel Hermitu v Plasích o své práci nemluví rád. Nemluví ani o spoustì výstav, které mìl v zahranièí. Jeho dílo je dostateènì silné svým výrazem a snad je i neverbálním vysvìtlením onoho podivuhodného zázraku, který jsem dvakrát na vývoji studentù kresby zažila. Prostì jde od známého k tomu velkému Neznámému, jinými cestami - za vnìjším zrakem.

Dana Puchnarová