Po krátké, ale pøíjemné zastávce ve Lvovì jsme pokraèovali dále k naemu cíli, krymským horám, pøes mìsta Ternopil - Chmelnyckyj - Vynnycja - Bila Cerkva - Dnipropetrovsk - Zaporija do Simferopolu.
Èekal nás den a pùl strávený ve vlaku. Obávali jsme se, e zástupy zlodìjù nám nedají spát po celou cestu, a skuteènost proto pøedèila oèekávání. Nejene lidé, kteøí s námi cestovali, byli obyèejní cestující tak jako u nás, ale vìtinou jeli nìkam na prázdniny èi dovolenou a vùbec nemìli zájem okrádat nebo ohroovat èeské cestující. A tak se naím nejvìtím problémem stalo vìtrání, protoe okna v kupé a na chodbì byla zaroubována a nela otevøít. A klimatizace ? Vìtrací otvor ve stropì, který pokud fungoval, tak pouze za jízdy. Dalím záitkem je pak prodej obèerstvení, a to jak ve vlaku, tak na zastávkách. Vlakem procházela starí, pøíli nalíèená ena a táhla za sebou malou taku na koleèkách, z ní nabízela pouze teplý tonik a teplé rýové pivo. Mìli jsme ten nedobrý nápad a pivo jsme vyzkoueli a dodnes vedeme spory o tom, co to vlastnì bylo za tekutinu. Kdy vlak zastavil ve stanici, rozehrál pøed námi ukrajinský lid celou kálu svých kuchaøských dovedností. Postávající lidé nabízeli vekeré moné pochutiny - od ji výe zmínìných dortù, suených ryb a po zapékané piroky a vaøené raky, a to ve dokonale ukvaøené na slunci - a kdykoli ochotni nechat nás ochutnat. Nakonec nám cesta ubìhla celkem rychle. A to i pøesto, e výhledy na iroirou step byly vìtinou znemonìny kvùli okolní hradbì stromù.
V Simferopolu, koneèné stanici vlaku a hlavním mìstì Krymské autonomní republiky, vládl èilý ruch. My jsme si vak zjistili pouze zpáteèní vlaky a pospíchali jsme na stanovitì trolejbusù, abychom pokraèovali dále a do horského prùsmyku zvaného Angarskij pereval, odkud nás ji èekala cesta pìky. Aèkoli stanovitì bylo na dohled, cesta k trolejbusu byla obtíná, protoe jsme se museli prodrat zástupy taxikáøù, kteøí nás zastavovali, pokøikovali na nás " ribjata" a ptali se nás, kam jedeme. Potom nám za stranì pøemrtìnou cenu nabízeli své sluby a tvrdili, e trolejbusy tam nejezdí nebo e mají mnohem vyí ceny. Natìstí jsme na nì nedali a místo 50$ za taxíka jsme radi kadý dali 4$. A tak jsme se svezli nejdelí trolejbusovou linkou na svìtì, vystoupili v jejím nejvyím bodì a vydali se do hor.
Asi po 5 minutách jsme doli k meteorologické stanici, kde jsme se ptali na vodu a na poèasí. Pan meteorolog nám ukázal k potùèku plnému splakù a dodal, e bude pret. Jen neví, jestli u dnes nebo a zítra. Pokraèovali jsme dál bukovým lesem, plným vzácné okrotice èervené a ve chvíli, kdy jsme vyli z lesa pod první vrcholek, dolo na slova meteorologova. Zaèalo pret. Pøestali jsme se kochat výhledy a asi 3 hodiny jsme se schovávali pod skalním pøevisem a opékali na ohni chleba. K veèeru jsme za mrholení postavili stany na stráni a ráno jsme je pak vysoueli.
Den zaèínal nádhernì a my jsme s novým elánem pokraèovali v cestì. Po zdolání dalího vrcholku se pøed námi otevøel výhled na protìjí Babugan (s nejvyí horou Krymu Roman Ko - 1545 m) a zpìt na údolí, kterým jsme pøijeli, dohlédli jsme dokonce a na Simferopol a pøehradu pøed ním. Geografové z naí výpravy ocenili obzvlátì planinu pøed námi, protoe byla plná krasových závrtù a poseta krapovými poli. Zvlnìná ploina hýøila kvìtenou a nám cesta mezi lnem, pomnìnkami a rdesnem krásnì ubíhala a k nejvyímu vrcholu ploiny Èatyr Dagu (1527 m), i pøestoe bylo støídavì sluneèno, støídavì zataeno. Skupina Rusù, kterou jsme potkali pod vrcholem, nám nabízela vodu, doporuèila návtìvu blízké jeskynì a horskou chatu na pøespání. Na svazích hory rostly bolevníky a nad vrcholem pøedvádìli krkavci akrobatické kousky. Spustili jsme se zpìt na ploinu a pak jsme dál klesali podle mapy a k horské chatì, která se ukázala být prázdnou døevìnou budovou, kde nebylo ani iváèka. Opìt jsme stavìli stany a kluci (geografové) asi po dvou hodinách nali vodu. Díky nim jsme se mohli umýt u malého pramínku.
Dalí den jsme ukryli batohy do lesnatého závrtu a li navtívit jeskyni zvanou Mramornaja, na jejím objevení se v roce 1975 spolupodíleli èetí speleologové z bohumínské organizace Orcus. Byla blízko a byla opravdu hezká. Kromì nejrùznìjích forem jeskynní výzdoby nás zaujaly také obrovské skalní bloky, které èást podzemního prostoru zavalily. Prùvodce nikdy neèekal na zbytek skupiny, a ne jsme k nìmu vìtinou doli, byl u v polovinì výkladu. Dalí jeskynì na ploinì Èatyr-Dag, a je jich opravdu hodnì, jsme ji nenavtívili. V souèasné dobì probíhá rozsáhlý prùzkum zbývajících jeskyní, na kterém se opìt podílí ji zmínìná bohumínská speleologická organizace.
Ráno jsme se sbalili, dobrali vodu a scházeli do údolí. Pøed první vesnicí jsme za levandulovými poli narazili na rybníèek a neodolali jsme koupeli. Nakonec jsme u nìj pøenocovali. Ráno nám jel z vesnice autobus a k pobøeí Èerného moøe do Aluty, odkud jsme (po nákupech na trhu) pokraèovali a do Jalty. Mìli jsme v úmyslu odtud pokraèovat na pohoøí Babugan s nejvyí horou Krymu, a proto pro nás bylo pøekvapení, kdy jsme se na informacích dozvìdìli, nejen e autobus smìrem na Babugan nejezdí, ale e je tam i národní park, za pobyt se platí a nesmí být delí ne jeden den. Byli jsme skleslí a po zváení vech moností jsme usoudili, e Roman Ko asi nezdoláme, a rozhodli jsme se oddychnout si u moøe. Nastoupili jsme do trolejbusu (Jalta oèividnì nestála za delí prohlídku) a vydali se jím podél pobøeí hledat místo, kde jsme se chtìli zdret nìkolik dní.
Tamara Brancová, Jan Hradecký, Tomá Pánek, Veronika mídová, Duan Vrtal