Blíí se konec semestru a zkoukové období. Mnozí uèitelé i studenti budou vzdychat pod tíhou povinností a starostí. Mezi námi se vak nenápadnì pohybují ti, kteøí by si mohli povzdychnout oprávnìnì. Ale nedìlají to - snaí se brát vìci tak, jak pøily. Jedním z nich je Zdenìk MRÁZEK (21), student 3. roèníku odborné historie na FF.
Proè sis vybral zrovna odbornou historii?
Asi jako kadý student chci hodnì vìdìt. U coby malý chlapec jsem
si vímal rozdílù v architektuøe i v chování starí a mladí generace.
Pøemýlel jsem, proè jsou lidé na vesnici jiní ne ve mìstì. Abych zjistil,
kde to ve má koøeny, zaèal jsem studovat historii.
Jak se studuje odborná historie se zrakovým handicapem?
Nevidomý sice nejsem, mám zbytky zraku, ale studium, pokud jej beru
opravdu vánì, je nároèné. Musím hodnì èíst, co mne samozøejmì dost unavuje.
Problémem je ètení pramenù, ale s tím se potýká kadý historik.
Jakým zpùsobem se uèí? Vyuívá nahrávek, nebo ète?
Nahrávky se moc neujaly. V nìkterých dnech bych nahrál a deset kazet
a pøepis zabere mnoho èasu (potøebuji si toti vyhotovit speciální zápisky).
Nahrávám si jen výbìrové pøednáky a nejvíc mi vyhovuje, kdy získám od
nìkoho záznam zápisu z pøednáky, to je samozøejmì struènìjí. O pøepis
jsem døíve ádal kolegu, ale ten ukonèil studium. Se stejnou prosbou jsem
se obrátil i na ostatní kolegy.
Jak se k tobì chová katedra historie? Berou tì jako výjimku?
U od zaèátku se ke mnì chovají pìknì. Výjimeèný pochopitelnì jsem,
ne snad tím, e chodím s holí, ale zpùsobem studia. Po domluvì mám volnìjí
studijní plán. Cvièení navtìvuji se tøídou, povinnost docházky musím splnit
a termíny zkouek si domlouvám individuálnì. Vyuèující mi opravdu vycházejí
vstøíc.
Jak si plánuje budoucnost? Chce zùstat v oboru?
V oboru chci zùstat, ale nevím, jaké to bude se shánìním práce. V historii
budu pokraèovat a také vìøím - i pøes malou nadìji, e se vyléèím. Pokud
mono, alespoò èásteènì. Schopnost èíst je pro mne velmi dùleitá.
Jaký má prospìch? Srovná se vìdomostmi se svými spoluáky?
Moje známky nejsou nejhorí. O tom, zda se vyrovnám ostatním, èasto
pøemýlím. Jsem nucen si pøiznat, e za nimi pokulhávám, a to není jen
vinou mého handicapu, ale i mojí povahou. Døívìjí samota mì pøipravila
o øadu podnìtù a v tom spatøuji hlavní pøíèinu onoho pokulhávání.
Pøijal bys nabídnutou pomoc, by od cizího èlovìka?
Pokud jde o pomoc s uèením, musí to být nìkdo, kdo navtìvuje stejný
obor a zná dobøe vazby a problematiku.
Je nìjaká mylenka, kterou bys chtìl vyjádøit?
Mrzí mne, e jsou lidé velmi èasto nepozorní. Jsou takoví, kteøí si
mé signalizace (bílé hole) vùbec nevimnou, pøestoe mají zrak v poøádku.
A jestlie nejsou schopni zachytit tak viditelné znamení, jak mohou být
vnímaví sami k sobì navzájem?
Text a foto René BRAUNER