Šoky z "JÚ ES EJ"
 

Sedím v autobuse, trasa New York-Chicago. Pøede mnou se zabydlela dvì malá èerná stvoøení se zapletenými minicopánky pokrývajícími celou drobounkou hlavièku. Maminka by spala, ale její neposedné ratolesti ji nenechají a vynutí si alespoò pohádku na dobrou noc. Sotva jsme všichni upadli do lehkého polospánku, zastavujeme v Clevelandu (Ohio), abychom nabrali další pasažéry. Bylo nám oznámeno, že pauza potrvá 3 hodiny. Prohazuji dotaz: a co tady mám dìlat takovou dobu, když jsou 2 hodiny v noci? Ale co! Vždy já miluji noèní velkomìsta, a tak se nìkam zajdu mrknout. Sotva však vyjdu z nádražní haly, zjišuji, že mé zámìry jsou pasé. Všude tma, nikde nikoho, nikde nic, jenom nìjaká vedlejší cesta. No co! Tak se mineme bez noèní prohlídky mìsta. Vedle mne je autobusová zastávka, a tak se aspoò ukryji pøed zaèínajícím deštìm. Pøímo pøede mnou zastaví bílý Jaguár, pomalu se otevøou dveøe a robusTnÍ napodobenina Michaela Jordana si to namíøí mým smìrem. Konverzaci zaèíná slovy: "Kam máš namíøeno?" "Za ségrou," odpovím a odmítám další konverzaci, ale on se jen tak lehce odbýt nenechá. "Já tì tam hodím, a je to kdekoli." "Dík, nestojím o to." V té chvíli slyším zleva silný èernošský pøízvuk: "Hej, baby, nemáš cígo?" "Sorry, já nekouøím." "Ále, neøíkej, baby." V hlavì mi zazní maminèina vìta, kterou mi opakovala od malièka ? Nikdy se nevybavuj s cizími lidmi ? a tak pro tentokrát uposlechnu její rady a rezignuji na následující rozhovory. Bìhem pár následujících minut nebylo mých anglických dovedností tøeba, jelikož se tam "naštìstí" objevili další tøi "Jordanové", kteøí zaèali rozmlouvat s pøítomnými a posléze se zaèali vyptávat na mé zdraví, na místo urèení mé cesty, atd... atd., a nakonec prý za kolik jdu. V okamžiku, kdy mi došla má slovní zásoba, se objevilo bílé auto s majáèkem. Bìhem vteøinky byli všichni pryè, až na jednoho, který se nestihl pøemístit do dostateèné vzdálenosti.

Automobil zastavil, muž pøedstavující zákon vystoupil a zaèaly otázky na mou osobu ? kdo jste, co jste zaè, odkud jste, kam jedete èi jdete, co tu dìláte? atd. ? jako u výslechu. Nakonec se usmál, popøál mi pøíjemnou cestu a zopakoval tutéž sérii otázek pomalému individuu. Nakonec jej naložil do svého vozidla a odjeli. Celou tuto scénu zhlédl postarší pán, jeden z mých spolucestujících, který mi objasnil, že v Clevelandu je ZÁKAZ VYCHÁZENÍ PO DESÁTÉ HODINÌ VEÈER, a to právì kvùli pøevaze èernošského obyvatelstva, které se nechová jako zbylá menšina obyvatelstva bílého. On sám si šel odpoèinout na lavièku do protìjší autobusové zastávky. Ale ouha! Pøistoupil k nìmu muž èerný jako bota a zaburácel: "To je mé místo, naval dolar nebo vypadni." Amerièan bílé pleti to vzdal. Ano, pochopila jsem, proè se po desáté hodinì veèerní nesmím promenádovat po ulicích Clevelandu. Ano, podaøilo se tím snížit narùstající kriminalitu. Ano, já to všechno chápu a respektuji, ale není to náhodou omezování lidské svodoby?

Pavla Vajdíková

ŠP-AN, 3r.