Všechno vlastně začalo v rehablitačním ústavu v Hrabyni. Náš kamarád Tomáš Vlk, jehož maminka v rehabilitačním ústavě pracuje jako rehabilitační sestra, zde dlouho žil a také vykonával náhradní vojenskou službu. Tady se také poprvé setkal se zdravotní sestřičkou Evou, která se stala jeho ženou. Tomáš je tedy od útlého dětství obklopen "vozíčkáři", s některými z nich se přátelí a navštěvuje. Mnohým Tomáš s Evou velmi pomáhají.
Několik kamarádů vozíčkářů ze severní Moravy, především z okolí Ostravy, založilo za vydatné pomoci Tomáše a Evy sportovní klub. Pravidelně se setkáváme na trénincích ragby a podnikáme spoustu společných akcí. O jedné z nich bych vás chtěla informovat.
Letos v srpnu Tomáš zorganizoval již třetí ročník "vozíčkářského autostopu" z Ostravy do Svojanova. Je to naše soukromá akce, které se zúčastňuje několik dvojic, vždy vozíčkář se svým doprovodem. Startuje se v Ostravě z Masarykova náměstí, kde nám Tomáš oznámí názvy měst, kterými je nutné projet, a cílem je hrad Svojanov v okrese Svitavy. Trasa autostopu byla každým rokem jiná, pro všechny účastníky však vždy stejná. Letos jsme dokonce přibližně sto kilometrů projížděli Polskem.
Povolen je stop čehokoliv a městská hromadná doprava pro snadnější přesun přes města z jedné "výpadovky" na druhou. Cestování vlakem není povoleno. Komu se však stopování nedaří a závod nevydrží, zejména psychicky, může se na hrad nebo zpět domů dopravit čímkoliv. Jen je dobré o svém rozhodnutí informovat ostatní.
V zadaných městech naší trasy je pro kontrolu nutné získat razítka, například na benzinové pumpě, v restauraci, v obchodě, která obsahují název daného města. Listinu s kontrolními razítky odevzdáváme pro vyhodnocení. Při získávání razítek jsme se většinou setkávali s porozuměním. Často nás potěšila zpráva o našich "soupeřích", kteří tudy již také projížděli.
Stopování vozíčkáře s doprovodem se zdá mnohým lidem nepochopitelné až nenormální. Ale naskládat do automobilu během několika minut dvě osoby, složený vozík a batoh s potřebnými věcmi není žádným problémem. Však nám také většinou zastavovali řidiči, kteří již nějakou zkušenost s vozíčkáři měli. Především věděli, že tělesně postižení lidé jsou mentálně v naprostém pořádku, že invalidní vozík je skládací, a navíc našemu závodu fandili. Často se stávalo, že nás zavezli mnohem dále, než kam měli původně namířeno. Zejména když jsme míjeli naše marně stopující kamarády.
Hrad Svojanov se nachází v řídce osídlené oblasti uprostřed lesů. Jen těžko bychom se tam z hlavní silnice dopravili bez pomoci "našich" řidičů, kteří si s námi dvacet až třicet kilometrů zajeli až na kopec, na hrad, aby nás vysadili až v cíli. Za celý závod každá dvojice zažila nesčetně úsměvných až neuvěřitelných příběhů, ve kterých byli hlavními hrdiny řidiči nebo celé jejich rodiny s pochopením a zájmem o náš závod, ale hlavně se smyslem pro humor a dobrodružství.
Závod uzavírá na hradě probíhající folkový festival Svojanovské hlásky, jehož pořadatelem je Slávek Janoušek. Koncertují zde amatérské a profesionální kapely i jednotlivci a také hosté ze zahraničí. Jsme vždy vděční panu kastelánu Čtrnáctovi, který nám poskytuje prostory pro nocleh, přístup k telefonu, do umýváren a na WC a ještě nám umožňuje volný a bezplatný pohyb po celém areálu hradu. Na festival přijíždějí další naši kamarádi, kterým máme po šťastném dojetí do cíle o čem vyprávět.
Letos jsem se zúčastnila autostopu s kamarády vozíčkáři podruhé. Opět jsem jela se Zdeničkou Vernarskou, která kromě toho, že je upoutána na vozík, je navíc nevidomá. Je to však úžasně silný, činorodý a optimistický člověk s obrovským smyslem pro humor, na kterého si v těžkých chvílích vždy vzpomenu a tytam jsou mé problémy. Trasu dlouhou osm set kilometrů jsme zvládli společnými silami jako třetí. Trasa byla velmi náročná: Ostrava, Králíky, Klodzko (Polsko), Náchod, Liberec, Česká Lípa, Nymburk, Vamberk, Svitavy, hrad Svojanov. Proto jsme letos nestopovali dva, ale tři dny. Všichni jsme vystartovali ve středu 5. 8. 1998 ráno a Zdenka a já jsme do cíle dojely v pátek 7. 8. 1998 v odpoledních hodinách. Odměnou nám bylo hezké počasí, studené pivo a folkový festival.
Jsem zdravotní sestra, proto si v průběhu denního studia na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity a během celých prázdnin přivydělávám ve FNsP Ostrava. Ale těch pár dnů volna si šetřím právě na tuto letní neuvěřitelnou, dobrodružnou akci. Uznávám, že při stopování všichni velmi riskujeme, ale nebezpečí jako by se nám vyhýbalo. Děkuji Tomovi za organizaci, děkuji všem zúčastněným za výdrž a "vozíčkářskému autostopu 99" zdar!
Marcela Ratajová
studentka 3. roč. Zdravotně sociální fakulty OU